Hra s kukuřicí připravuje nevidomé děti na Braillovo písmo
Příkré schody, spousta barev a speciální hry. Tak vypadá školka pro zrakově postižené děti v Českých Budějovicích. Proč tam mají děti kromě běžných hraček i kukuřici a hrášek?
Děti se zrakovým postižením se ve speciální školce v Českých Budějovicích učí základní věci hrou. Některé z nich vidí jen slabě, jiné jako v mlze nebo jako přes úzkou trubičku. Přesto dovádí stejně jako děti v běžné školce. Jezdí na kole, skáčou přes překážky a perou se.
Ve MŠ ro zrakově postižené v Čekých Budějovicích je 60 zrakově postižených dětí z celého Jihočeského kraje, ale můžou se sem přihlásit i děti z celé republiky nebo Evropské unie.
Schody na půdu a barevná futra
Školka se nachází ve dvou budovách, jedna z nich je vilka z první republiky, jsou v ní příkré schody, tedy není bezbariérová. I to je záměr, děti si musí zvykat. Ani město nikdy nebude pro děti a dospělé s vadou zraku plně bezbariérové. Zajímavá je také jedna ze tříd, ze které vedou schody na půdu. Pro děti je to místo, kde se schovají před ostatními, čtou si tam a mohou být samy. Pro učitelky je ale důležité, že děti běhají po schodech, učí se je zvládat a ony je při tom mohou sledovat.
Školka je uvnitř barevná, ale všechny barvy mají praktický význam. Na zemi i futrech jsou výrazné syté barvy, které vidí i děti se zbytkem zraku a mohou se díky nim dobře orientovat. Různě barevné jsou i skříňky a židličky, aby je děti snadněji rozeznaly.
K dětem pravidelně dochází oční lékařka a dvě zdravotní sestry. S dětmi každý den cvičí, aby povzbuzovaly činnost očí. V posledních letech šla oční medicína dopředu, a tak má mnoho dětí opravdu šanci, že se jim jejich oční vada díky operaci a cvičení zlepší. Do školky dochází také rehabilitační pracovnice, která s dětmi dělá Vojtovu metodu.
Tak trochu jiné Člověče nezlob se
Děti mají i speciální hračky, díky kterým se jim rozvíjí hmat a sluch, a také hračky, které jsou speciálně upravené pro slabozraké děti. Figurky člověče nezlob se jsou například rozlišené nejen barevně, ale také tím, že má každá z nich jiný tvar. I samotná hrací plocha člověče není jen namalovaná, natištěná, ale je vyfrézovaná do dřevěné desky tak, aby děti i po hmatu poznaly, kde jsou políčka.
Některé děti už se připravují na to, aby zvládly chůzi s bílou holí nebo Braillovo písmo. K tomu jim pomáhají obyčejná zrna usušené kukuřice. Děti je musejí pravou rukou sbírat a házet do kelímku, který drží levou rukou. Právě levou rukou si budou v budoucnu držet papír a ukazovat řádky, které budou číst pravou rukou. Jindy si děti uválejí placičku z modelíny, do které na řádek vpichují jedno kukuřičné zrno vedle druhého, podobně jako je jedna tečka v Braillově písmu vedle druhé.
Děti si ve školce pro zrakově postižené hrají i zlobí stejně jako děti v běžných školkách. Se svojí oční vadou vyrostly a rodiče i školka je vedou k tomu, aby byly co nejsamostatnější. Některé z nich budou pokračovat do speciálních škol, jiné mají šanci, že za doprovodu asistentky nastoupí do běžné základní školy.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka