Fotograf Jakub Ludvík: Měl jsem sen fotit Eltona Johna, a to se mi podařilo
Často je označován jako fotograf lidských duší nebo jako fotograf celebrit. Před objektivem mu stály takové osobnosti jako Vlastimil Brodský, Karel Gott, Karel Svoboda, Stella Zázvorková nebo Svatopluk Beneš. Portrétuje ale i lidi z davu.
Jakub Ludvík si všechny fotky pečlivě archivuje, a to se kolikrát hodí. „Nedávno mě o nějaké fotky požádali kvůli knize o Karlu Svobodovi. Jsem vděčný, že jsem mohl takové umělce poznat a portrétovat je.“
Úzké přátelství ho pojilo s Petrem Hapkou. „K němu jsem jezdil na Okoř. Byl to můj obrovský vzor a on byl ten, kdo mě vodil do té velké společnosti.“
Raději dělo na krku než mini foťák
Když se mu povedla nafotit Hana Zagorová a fotografie získaly kladné reakce, zakázky se začaly nabalovat. Pyšný je na spolupráci s Jiřinou Bohdalovou. „Jiřinky si vážím, protože od té doby se nechala fotit výhradně u mě a všude to propagovala. Máme opravdu blízký vztah, sama řekla, že je jako moje druhá máma.“
Fotografie téměř neretušuje. „Učil jsem se to strašně dlouho a učím se furt. Práce se světlem je v podstatě věčná. Nejsem typ fotografa, který to nacvaká, a pak dodělává v postprodukci. Vždycky se hned dívám, jak to vypadá, a konzultuju fotky s vizážistkami. Kolikrát se přesvěcuje. Velký medium je samozřejmě denní světlo. A s tím pracovat mě myslím nikdy neomrzí.“
Vlastní kolem 40 fotoaparátů. „Ta technika je tak dokonalá, že už se snad ani víc posunout nedá. Akorát teď je trend, že profi foťáky se zmenšujou, což mi zase tak nevyhovuje. Raději na krku nosím nějaký dělo, ať je vidět, že jsem fotograf a ne turista.“
Od arabských šejků do Amazonie
Jakub Ludvík zdaleka nefotí jen ve svém ateliéru, za prací létá třeba do Spojených arabských emirátů. Oslovila ho jedna ze světových agentur, u které má portfolio. Focení probíhá velmi rychle. „Je to spíš takový focení fotbalovýho mužstva. Sejde se 50 členů rodiny, čeká se na šejka, a pak to cvaknu. Takže třeba hodinu je příprava, a pak za tři minuty hotovo. Ale nijak se k nim nedostanu, k šejkovi vůbec.“
Z luxusního prostředí neváhal odletět do Amazonie, kde fotil ponořený v bahně řeky Amazonky. „To člověk musí mít rád. Není možné tam přijet a přemýšlet, že se mi nechce, že je tu stoprocentní vlhkost nebo tu štípou moskyti. Musím to v hlavě přehodit a říkat si, že teď jsem v tom největším ateliéru světa. A nebyl jsem daleko od pravdy,“ pochvaluje si výsledek fotek.
Nafotil několik kampaní pro světové značky. „Je otázka, jak právě zaujme vaše portfolio. Měl jsem sen fotit Eltona Johna, a to se mi podařilo. Samozřejmě se nedostanu k tomu nafotit všechny, které bych chtěl, ta konkurence je obrovská.“
Mezi jeho produkty patří také kalendáře. Na Kubě fotil s Kateřinou Průšovou, v Keni s Lejlou Abbasovou. Teď sní o Vietnamu a Kolumbii. „Tam jsem ještě nebyl. A myslím, že tam bych našel svůj fotografický ráj.“
Nedávno se nechal pokřtít a Jiřina Bohdalová byla jedna ze tří kmotrů. Proč až teď a co mu to dalo? Jak se fotí akty? Mohou si arabské ženy odhalit obličej? Jak ho napadlo nosit šátek? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
