Evropský saňový pes je zrozen k tomu, aby táhnul. Je to psí Forrest Gump, říká atlet Drážďanský
Radim Filip Drážďanský je úspěšný ve sportu, který v posledních letech nabírá stále více na oblibě. Potřebuje k tomu ale psího kamaráda, protože canicross je běh se psem na vodítku.
Netradiční disciplíně se začal věnovat díky své manželce. „Za vším hledejme ženu, a tudíž i moji manželku. Její zásluhou jsem tomu absolutně propadl,“ říká s úsměvem. Nejprve si totiž hlavně na její přání pořídili domů psího parťáka.
„Hledali jsme pro něj nějaké vyžití, aby byl šťastnější a měl i jinou náplň než procházky. Zkoušeli jsme vícero disciplín a zjistili, že je víceméně zrozen k běhu, tedy i canicrossu. A hned první závod, který jsme si spolu po nějakých trénincích zkusili, jsme vyhráli.“
Nejvhodnější rasa je evropský saňový pes
Prvním psem, s kterým se začal aktivně canicrossu věnovat, byla border kolie, postupně přešel k evropským saňovým psům. „Border kolie mají spoustu silných vlastností, ale v canicrossu potřebujete silný tah, a to ony tak dlouho a tak výrazně nedokážou. Člověk zjistí, že na to, aby mohl bojovat se špičkou, musí si pořídit to nejlepší, a to jsou právě evropští saňoví psi.“
Radim Filip Drážďanský běhá v kategorii Masters veteráni 1, která je pro sportovce ve věku 40 až 49 let. Běžci v téhle kategorii dokážou zaběhnout kilometr za 2 minuty 40 vteřin. „Takže ono vás to dostane za tu běžeckou hranu, kdy já sám nikdy tak rychle běžet nedokážu. Ty sprintové disciplíny jsou většinou dlouhé kolem čtyř až pěti kilometrů. A teď si vezměte, že musíte vydržet běžet v takové rychlosti, v tomto tempu a tak dlouho. To ale border kolie v hlavě nemá, není tak psychicky odolná. Zatímco evropský saňový pes je zrozen k tomu, aby táhnul, je to takový psí Forrest Gump.“
Chuť běhat a táhnout musí mít pes částečně v sobě, ale musí se mu to také vštěpovat. „Začíná se už od toho útlého věku, řekněme od těch devíti měsíců, kdy se tah zkouší. Některým to jde lépe a některým hůře. Pes se musí naučit předbíhat. Nemůže si pouze zvykat na to, že běží za někým.“
Vlastní pes úplně nutný není
V domácnosti Drážďanských teď jsou tři psi, ke dvěma border koliím přibyl právě i evropský saňový pes. Je nutné, aby při caniscrossu běžel pes se svým majitelem nebo je možné si psa i vypůjčit? Možné prý je obojí.
„Já jsem soutěživý typ a mám skvělé kamarády. Zapůjčili mi svoje pejsky, abych s nimi mohl reprezentovat Českou republiku i na vrcholových závodech ve světě nebo v Evropě, ale ono to není úplně jednoduché,“ vysvětluje sportovec. Každý pes je totiž úplně jiný i jinak fixovaný na svého pána. Výhodou prý je jednodušší pes, protože neřeší tolik věcí. Chytrý vnímá více vjemů a dokáže ho to rozhodit. Samozřejmě běžec a vypůjčené zvíře si musí maximálně sednout. A ani u vypůjčených psů se nestává, že by závod běžet nechtěli. „Pokud ten pes není limitován nějakým zdravotním problémem, tak víceméně chce běžet vždycky, protože pro ně je to radost a jsou k tomu zrození,“ přibližuje úspěšný závodník.
Říká se o nás, že jsme národ pejskařů, a to je znát i v canicrossu. Stále více lidí mu přichází na chuť. Závodí v něm více mužů nebo žen? Jsou plemena, která se k běhu na vodítku vůbec nehodí? Jaké musí mít pes speciální vybavení? Proč se s ním nesmí běhat, když je horko? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru Radima Filipa Drážďanského s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
