Helena |Všechny zdravím půjčila jsem Alené sekretářka ředitel peníze a ona mi ještě vyhrožuje že podle právníka mi je nemusí vrátit najednou už je to 6 roků a stále nic já mám jen výpis když jsem je vybírala ve spořitelně
Marta |Kamarádka byla na exotické velmi luxusní dovolené ještě se 3 kamarádkami. Po večeři trošku popisy a jako "velké dámy" šly se jako po večeři projít a z té luxusní jídelny prošly velkými dveřmi, jenže to bylo velké okno a ony spadly všecky čtyři tím oknem do obrovského skleníku, kde všechno rozbily a poválely. Do konce dovolené chodily jednotlivě do jídelny v černých brýlích. Oni je číšníci chtěli zadržet, ale "dámy"byly rychlejší.
Helena|Zazila jsem pred dvema lety neco, o cem jsem si myslela, ze se nemuze nikdy stat v zemi, ktera neni oficielne totalitnim rezimem, stalo se totiz neco, co se snad muze stat jen tam. Bylo by to na hodne dlouhe povidani, takze podrobnosti si musim nechat pro sebe. Akorat vase dnesni tema mi to pripomnelo a opet si musim rici "jak se mohlo neco takoveho stat tady??". Ale ja uz vim, ze se to stalo a je to hodne neskutecne. Kdyby se mi to nestalo, nikdy bych nemela tuseni, co se muze stat.
Bedřich|Dobrý večer to se v životě nemůže stát ale může když jsem
Šel na autobus on mně ujel kdyby tam počkal 1 minutu
Tak bych to stihnul. dobrou noc
Alena|Myslela jsem si, že se mi nikdy nemůže stát, že přijdu o kamarádku, se kterou jsme byly prakticky od narození - spolu ve školce, na základní jsme spolu seděly v lavici, pak jsme se přihlásily na stejnou střední, taky jsem jí byla na svatbě za družičku, no prakticky denní kamarádka. Jednou k nim přijdu, zazvoním, ona otevře a řekla mi: už k nám nechoď, ode dneška s tebou nekamarádím. To nám bylo čtyřicet, já nechápala, ale když se nebavila, tak já měla možnost se odstěhovat do města, tak jsem se odstěhovala, už jsem zapomněla a jednou mi zazvoní mobil, ona se představí a říká: kdybys náhodou chtěla vědět, proč se nebavíme, tak přijď na návštěvu. No - řekla jsem jí, že když jsem to vydržela třicet let, tak na stará kolena už mne to nezajímá, že s tím dožiju. Už jsem nevěřila, kdoví, co by mi nakukala a já bych se třeba trápila.
Jana|Zdravím všechny posluchače a hlavně Vás, Borku. Maturitu jsem dělala v roce 1972 a od té doby se scházíme se spolužáky, teď tedy jen jednou za rok, pravidelně v určitém datu, ale předtím jsme se scházeli i několikrát za rok, někdy i třeba dvakrát za měsíc. Sraz jsme měli v Brně, kam měli všichni tak nějak stejně daleko i ze Slovenska, či třeba z Plzně. No a proto mi nikdy opravdu nenapadlo, že se svými kolegyněmi ze zaměstnání, se kterými jsme seděly v jedné kanceláři, tak se nikdy po odchodu už nepotkám. Byly jsme si na svatbě, na křtinách, dokonce když byl u nás v okresním městě bankomat a na vesnicích nebyly bankomaty, tak jsem měla kartu i s pinem a vybírala jsem jim peníze a na druhý den brala do práce. Prostě naprostá důvěra celých třicet let. Pak najednou jedna řekla, že jsem jim léta vadila, nic jsem pro ně neudělala a tak se neznáme. Já myslela, že v důchodu se sejdeme ve městě, dáme kávu, případně se sejdeme na nějaký výlet, či divadlo a nic. Léta si nevoláme, nic o sobě nevíme, nevidíme se, jako by jsme se nikdy neznaly. Fakt jsem si nemyslela, že se mi něco takového může stát, protože ty roky v jedné kanceláři, sedět vedle sebe, to bylo víc, než rodina. Nerozumím a ani to už nikdy nepochopím.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P. BORKU A POSL.N.L.BYLA DOBA KDY JSEM SE S KAMARÁDAMA BAVIL NA ÚČET NĚKOHO KDO MĚL NĚJAKÝ PROBLÉM V RODINĚ.AT TO BYLY AUTOMATY,NEBO DROGY,DNESKA V TOM JEDE I JEDEN NÁŠ PŘÍBUZNÝ A NENI MU POMOCI.JÁ JSEM SI NIKDY NEMYSLÉL ŽE SE MĚ NEMŮŽE NIC STÁT.JEN JEDNOU JSEM ŘEKL CHLAPŮM AT DAJI ŽEBŘÍKY MONTÉRUM K MONTÁŽI VRAT,ABY NESPADLI.JÁ JSEM POTOM LEZL PO LEŠENI BEZ TĚCH ŽEBŘÍKŮ V DOMĚNÍ ŽE NESPADNU,NEŽ JSEM TO DOMYSLÉL BYL JSEM DOLE ZE TŘECH METRŮ A TO ROVNOU PO HLAVĚ.V NĚKTERÝCH NOČNÍCH LINKÁCH JSEM TO UŽ POPSÁL,TAK SE NECHCU OPAKOVAT.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Allena|Rozvod zdravím....
Marek|Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl ve škole propadnout z nějakého předmětu - avšak 31. srpna 2009 jsem neudělal reparát z matematiky a musel jsem opakovat první ročník gymnázia. Ta, co mě tenkrát neúprosně odsoudila, už tam naštěstí neučí!
