Záhada rozhlasových archivů: která nahrávka Karla Gotta je nejstarší?
Nejspíš už navždy zůstane tajemstvím, která písnička byla ta první. Jisté ale je, že spojení Karla Gotta s rozhlasem je pevné a trvalo téměř stejně tak dlouho, jako jeho profesionální dráha.
Roky se tradovalo, že první rozhlasovou nahrávkou Karla Gotta byla píseň Měsíční řeka – známá z filmu Snídaně u Tiffanyho – s českým textem Karla Jelínka. Natočená byla v roce 1963. Pátrání v rozhlasových archivech ale ukazuje, že to nejspíš bylo všechno jinak. První dochovaný záznam je totiž už z 18. května 1962 a týká se písničky Bohuslava Ondráčka Sama řekla, že ho nemá ráda. S tehdy třiadvacetiletým zpěvákem ji nahrál Taneční orchestr Československého rozhlasu.
Ale ani této nahrávce nelze prvenství jednoznačně přiřknout. Karel Gott totiž zpíval s rozhlasovým orchestrem prakticky od jeho vzniku v roce 1960 a navíc sám v roce 1962 odpovídá v rozhovoru pro časopis Mladý svět na otázku, kolik písní natočil v rozhlase: „V rozhlase asi dvanáct.“ Je možné, že se některé záznamy nedochovaly? Podle vedoucího Hlavního katalogu Českého rozhlasu Jindřicha Marka je to velmi pravděpodobné. „Na počátku 60. let bylo běžnou praxí přemazávání pásků novým záznamem, protože materiál byl drahý. Někdy se bohužel nedochovala ani dokumentace k nahrávce,“ vysvětluje.
Z propadáku hit díky rozhlasu
Na začátku zpěvákovy pravidelné spolupráce s rozhlasem stál kapelník Karel Krautgartner, který už koncem 50. let nabídl mladému zpěvákovi vystupování v kavárně Vltava. V roce 1960 se stal šéfem nově vzniklého rozhlasového orchestru a na Karla Gotta nezapomněl. „Měl jsem tak hned na začátku umělecké dráhy ohromné štěstí. Dostal jsem příležitost spolupracovat s elitou našich jazzových muzikantů, která působila v rozhlasovém big bandu,“ popisuje Karel Gott ve své autobiografii Má cesta za štěstím.
„Kdykoli jsem si oblíbil nějakou anglickou píseň a měl jsem chuť ji nazpívat, zašel jsem za šéfem, oznámil mu svůj záměr a zeptal se ho, co tomu říká. Zpravidla jsme se snadno domluvili, aranžmá vzniklo takřka obratem, kapela instrumentální podklad za dopoledne natočila a já hned odpoledne skladbu v originále nebo už s českým textem nazpíval. Také ‚míchačka‘ byla hotová coby dup, takže v podvečer se ještě ‚teplá písnička‘ vezla z nahrávacího Studia A v Praze-Karlíně do rozhlasové budovy na Vinohradské třídě 12. Hned ten večer byla pak premiérově uvedena do rozhlasového éteru. Pohodová práce, souhra jedna radost,“ pochvaloval si Karel Gott.
A dodává, že rádio dokáže udělat hodně po to, aby se z písničky stal hit. Sám si to vyzkoušel na příkladu slavné sklady Oči sněhem zaváté. Původně ji Jiří Suchý a Jiří Šlitr napsali do jedné ze semaforských her, v níž Karel Gott účinkoval. Sám zpěvák ale přiznává, že to tahle písnička neměla u posluchačů zprvu snadné. „Na prvních představeních to byl dokonce průšvih. Ostatně autoři písni také moc nevěřili a po několika reprízách svolali dokonce poradu souboru, na které nechali hlasovat, jestli ji v programu ponechat, nebo vyhodit.“
Pak ale přišel hudební dramaturg a dirigent rozhlasového orchestru Josef Vobruba, který napsal velkolepé aranžmá a písničku s orchestrem natočil. „Z původní popelky byl rázem hit, a to nejen v rádiu, ale i při semaforských představeních jsem s písní sklízel velké ovace. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že píseň Oči sněhem zaváté, která byla původně na vyhazov, přežije přelom tisíciletí a bude stále jedním z vrcholných momentů mých koncertů, nevsadil bych na to ani pětník,“ vzpomíná ve své knize Karel Gott.
Zvonky štěstí patří do rozhlasové historie
Rozhlasový orchestr začínajícího, ale už velmi úspěšného zpěváka v 60. letech doprovázel i na některých jeho vystoupeních. Například v roce 1966 na historicky prvním ročníku autorské soutěže tanečních písní Bratislavská lyra, kde Karel Gott získal první místo s písní Mám rozprávkový dom.
Vydavatelství Supraphon eviduje desítky nahrávek, které vznikly hlavně v 60. letech ve studiích Československého rozhlasu. Jsou mezi nimi třeba hity Kdyby sis oči vyplakala (1964), slavná Bernsteinova Maria (1964), Ptačí nářečí (1965), Čas růží (1968) nebo Zpátky si dám tenhle film (1969).
Od 70. let byla spolupráce s rozhlasem méně častá. Karel Gott využíval často studio Mozarteum a později i soukromá studia svého kapelníka Ladislava Štaidla a skladatele Karla Svobody. I později se ale do rozhlasu vracel – v osmdesátých letech tam natočil třeba známé duety Dávné lásky s Hanou Zagorovou, Svět stál s Jitkou Zelenkovou nebo Zvonky štěstí s tehdy dvanáctiletou Darinkou Rolincovou.
Karel Gott konečně jako DJ
Až začátkem roku 2011 splnil Český rozhlas Karlu Gottovi jeho celoživotní sen – stát se rozhlasovým diskžokejem. Čtyři roky zpěvák ve studiích ve Vinohradské 12 natáčel svůj pořad Zpátky si dám tenhle film, pojmenovaný podle jedné z písniček, kterou koncem 60. letech natočil právě v rozhlase s českým textem Jiřího Štaidla.
Karel Gott posluchačům ve svém pořadu pouštěl hudbu svého srdce – kromě svých nahrávek také písničky svých velkých vzorů a celoživotních hudebních lásek. „Byla to pro mě zcela nová a nezapomenutelná zkušenost. Do rádia jsem se pokaždé těšil,” zmiňuje zpěvák ve své autobiografii. Pořad Zpátky si dám tenhle film měl celkem 223 dílů a vysílal se od února 2011 do června 2015.
Jednotlivé díly pořadu Zpátky si dám tenhle film najdete ZDE >>
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
