Rozdíl mezi psychoterapeutem a krizovým interventem? První řeší dlouhodobý problém, druhý krizi

Pojďme na úvod představit a vysvětlit, čím vším se zabýváte. A vysvětleme rozdíl mezi psychoterapií a krizovou intervencí.
Děkuji za tuto otázku, protože málokdo z tzv. laické veřejnosti vnímá rozdíl mezi psychiatrem, psychologem či psychoterapeutem. A pak zde máme další disciplíny, mezi které patří třeba obor krizová intervence. To znamená, když bych to měla říci úplně stručně, jedná se o to, že psychoterapie je dlouhodobější proces.

Působíme jednak směrem ven, tedy pro pacienty a jejich rodiny. Ale působíme v nemocnici i směrem dovnitř, pro zdravotníky a personál.
Mgr. Šárka Šatrová, psychoterapeutka a krizová interventka psychiatrického oddělení Oblastní nemocnice v Jičíně

Někdo přichází, má dlouhodobě nějaké vzorce, které mu nefungují ve vztazích, v chování má třeba trable, co řeší delší dobu. Pokud tedy uvažuje o tom, že by si chtěl nechat nějakým způsobem pomoci, tak dochází na psychoterapii. Potom záleží na tom, s jakým problémem přichází a můžeme se potkávat v řádech týdnů, měsíců, někdy i let. To je psychoterapie.

Čtěte také

Krizové situace nadělají lidem paseku v životě. Jsme zahlceni informacemi a neumíme s nimi pracovat

A potom máme krizovou intervenci. To je pomoc, která je víceméně okamžitá, reaguje na něco, co je pro klienta náhle zavalujícího či nečekaného. Odpojí jej to trošku i od racionálního uvažování, tam je potom prostor pro krizového interventa. Jako krizový intervent se tedy většinou potkám s klientem jednou či dvakrát, ale zase v delším časovém úseku.

Věnujeme tomu hodně času v tu chvíli. Mám třeba kolegy v krizových centrech, kde už víme, že je zdravé potkat se maximálně sedmkrát. Potom už je to na krizovém interventovi, aby to celé takzvaně posunul dál do nějaké následné péče.

Vy působíte jako krizová interventka v jičínské nemocnici. To znamená, že jste k dispozici pacientům nemocnice. Potom existují i krizoví interventi mimo zdravotnická zařízení. Kdyby se opravdu chtěl někdo poradit s problémem, že třeba dostal výpověď v zaměstnání, zůstal bez prostředků a způsobilo mu to šok. Jde to i takto?
Ano. Já jsem vždy vděčná za tento typ otázek, že mě posunou k tomu, co by mne třeba ani samotnou nenapadlo někomu vysvětlovat. Já jsem opravdu primárně v Oblastní nemocnici v Jičíně, kde se nám povedlo v loňském roce zavést za souhlasu vedení psychosociální tým.

Naším úkolem je zajistit člověka v tu chvíli, podchytit ho emočně. Jsou tam fáze stresu a traumatu, který momentálně propukl.
Mgr. Šárka Šatrová, psychoterapeutka a krizová interventka psychiatrického oddělení Oblastní nemocnice v Jičíně

Působíme jednak směrem ven, to znamená jak pro pacienty, ale také jejich osoby blízké, protože krize, která může nastat stanovením diagnózy nebo úmrtím, se vlastně dotýká často i celé rodiny. Ale působíme v nemocnici i směrem dovnitř, a to je určeno pro zdravotníky, lékaře, personál, který se pohybuje v bezprostřední blízkosti pacientů.

Čtěte také

Nebát se a nekrást platí i v lidských vztazích, říká přední sexuolog a psychoterapeut Jan Zbytovský

Setkala jste se s krizovými interventy i v nějakých jiných firmách, kde je práce psychicky náročná pro zaměstnance?
Ano, to možná trošku ještě doplním vaši původní otázku. Krizové interventy asi nemá běžná korporace či firma, ale máme celou řadu krizových míst a center, kam je možné se obrátit. A máme také celou řadu velmi specializovaných a profilovaných krizových linek.

Jak vypadá vaše služba? Musíte být ve dne v noci k dispozici, když je někdo v krizi?
S kolegou si vždy řekneme, kdo o víkendu nebo v rámci dovolených nebude k dispozici. A zatím jsme neměli problém to vykomunikovat. Je to nějaká zodpovědnost, ale přijali jsme ji na sebe dobrovolně a vlastně dost rádi, takže nám to nedělá problém. A v současné době budeme posílat další kolegy do výcviku.

Můj kolega má výhodu v tom, že je primárně záchranář a zdravotník, takže má ještě jiný druh vzdělání. Na druhou stranu zase není psychoterapeut, ale hezky se doplňujeme a nějakým způsobem můžeme tu návaznou péči potom posunovat. Zatím nemáme vypozorovanou nějakou sezónnost a myslím si, že tohle ani o sezónnosti vlastně není.

Čtěte také

Zájem o služby psychoterapeutů roste, jak ale poznat psychošmejda? To ví psycholog Zdeněk Čermák

Můžeme uvést nějaké příklady či modelové situace, abychom si udělali představu? Jaký je postup a co vede k řešení?
Většinou nemíváme více setkání než to první, ale to první setkání může trvat i několik hodin. Protože se v tu chvíli nestaráte jen o toho pacienta, ale je žádoucí promluvit i s rodinou a ošetřit i ostatní členy rodiny. Naším úkolem je zajistit toho člověka v tu chvíli, podchytit ho emočně. Jsou tam nějaké fáze stresu a traumatu, který v tu chvíli propukl.

A pak samozřejmě jej také nějakým způsobem vyslat dál, aby se zpátky mohl chytit svých kompetencí. Ono je to téma velice složité, záleží na konkrétním případu, je to velice individuální. Ale někdo může dál třeba pokračovat v terapii, někdo může mimo nemocnici pokračovat v krizové intervenci.

Někdy si ty pacienty mohu přizvat ještě k sobě na psychiatrické oddělení, kde se tomu problému můžeme ještě věnovat. Ale to, co náš psychosociální tým přímo v nemocnici dělá, je opravdu momentální zajištění toho pacienta, případně i jeho příbuzných a blízkých osob v tu danou chvíli.

Šárka Šatrová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Celý rozhovor Jany Kudyvejsové s psychoterapeutkou a krizovou interventkou Šárkou Šatrovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.