Měl to být prototyp, pak architekt ve svém návrhu sám bydlel. Virtuální prohlídka domu Karla Hubáčka

„Po domě se můžete pohybovat, nahlížet do jednotlivých místností. Nijak jsme to nearanžovali. Prohlídka není prohlídkou budoucí expozice, ale především slouží jako dokumentace stávajícího stavu,“ přiblížil ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek, co můžou lidé na virtuální prohlídce Hubáčkova domu vidět.

„Karel Hubáček vyznával architekturu meziválečného funkcionalismu. Velmi se hlásil k dílu třeba Adolfa Loose, Le Corbusiera. A tady je to vyloženě citace některých corbusierovských prvků, jako je plochá střecha, přiznaná struktura, nosné prvky, sloupy, pokus o pásová okna, co tehdejší socialistická výstavba dovolila,“ popsal Jiří Křížek.

„Ten dům měl vtip v tom, že nabízel možnost individuálního bydlení. V 50. letech se rodinná výstavba nepěstovala a Karel Hubáček vnímal, že je potřeba nabídnout obyvatelům nějakou alternativu. Takže ten dům je velmi jednoduchý. Dá se říct, že v některých prvcích v tom interiéru až kopíruje dispozici panelákových bytů," vysvětlil.

„Tohle nebyl dům, který by sestavil Karel Hubáček pro sebe, nebo pro někoho. Byl to vzorový pavilon v rámci Libereckých výstavních trhů 1961. Byl to záměr města, postavit vzorový pavilon a nabídnout ho k sériové výstavbě. To už se nestalo,“ dodal ředitel libereckého muzea.

„Tento dům byl celý koncipován jako experimentální projekt. To nejsou typové věci, to se nedalo nikde koupit, kromě nějakých detailů, jako třeba zárubně. Dům je stavěný z panelů a ty panely navrhl Karel Hubáček, aby se vyráběly. Říkali tomu pěno-břidlo-beton. Chtěli využít regionální surovinu, železnobrodskou břidlici. Ale zase toto byl experiment, který to vlastně prodražoval. Ta břidlice se nechytla,“ objasnil, proč nakonec zůstalo jen u prototypu.

Jak se stalo, že v experimentálním domě nakonec bydlel jeho architekt? A jak se budova dostala do správy Severočeského muzea? Kdy a v jaké podobě bude objekt zpřístupněn veřejnosti? Poslechněte si reportáž.