Lidé chtějí jít za hranu poznatelného. Člověk 21. století potřebuje nový příběh, myslí si terapeutka Němečková

Absence náboženské spirituality ve společnosti totiž obvykle vede k jinému zbožnění – lidé se nadchnou pro ideály a pro něco „hoří“. Jako příklad Němečková uvádí nejhlasitější fotbalové a hokejové fanoušky.

Čtěte také

Spiritualita zvířat. Opravdu mají duchovní zážitky?

„Existuje i tzv. religionistický pohled, podle kterého byly nacismus nebo komunismus velké ideologické krypto náboženské systémy. Protože přinášely jakousi spásu a další atributy ideologie, která něco nese a pro kterou lidé tzv. hoří.“

„My, lidé máme v sobě přednastavenou spirituální potřebu – ke zpytování, potřebu k něčemu vzhlížet, něco následovat, někam patřit, mít komunitu. A pokud společnost nenabízí zdravé kanály – tj. takové to: pojďme vytvářet společenství a v něm kultivovat lásku, zralost, moudrost –, hledají lidé způsob, jak by tuto potřebu žili. Proto, aby měli pocit osobní smysluplnosti. Ale pokud smysluplnost necítí, jsme svědky obrovských nárůstu sebevražd, depresí, úzkostí.“

„Osobně se domnívám, že vytěsnění spirituality na vědomé úrovni ve společnosti s tím úzce souvisí,“ doplňuje Němečková.

Potřebujeme ticho

Co tedy můžeme udělat pro sebe? „Jen pro svou duchovní stránku potřebujeme ticho, a to i pro děti. Protože lidský nervový systém hlukem trpí a pak nedává dostatečný prostor, abychom slyšeli sami sebe,“ připomíná s tím, že proto máme instinktivně tak rádi přírodu, procházky v lese, zastavení v běžném dni.

Pomáhá i meditace nebo kultivace lásky ve vztazích. „Tohle nám dělá dobře, podobně to máme s konáním dobrých skutků.“

Čtěte také

Dokumentaristka Králová ve svých filmech zkoumá, jak se náš život obtiskne do fotografií nebo obrazů, které po nás zbydou

To ale není vše, protože v další části člověk k dobrému životu potřebuje velký příběh.

„Ten nám říká, kam a za čím jdeme, jaké je naše místo ve společnosti – ale ten příběh jsme časem nějak ztratili a teď nevíme, kudy kam. Křesťanský příběh nám už není dost, byť je stále v pozadí – a materialistický příběh, který jsme zažívali zejména ve 20. století, nás nechal stát samotné a už nestačí.“

„Veškeré nadrozumové věci, které jsme vždy cítili, veškeré mystické záležitosti a spirituální prožitky, byly odkázány do nenormality, což nám ale vnitřně velmi ubližuje.“

„A když se podíváme do historických období lidstva, zjišťujeme, že všechny společnosti měly nějaké napojení na transcendentní roviny – až my jsme to ztratili. Až dnes se otvírá nová vize. Protože potřebujeme nový příběh pro člověka 21. století. Už nám ale nestačí jen věřit, my už potřebujeme vědět.“

„Možná to všechno má nějaký hlubší smysl, takže to pojďme zkoumat. A procvičování naděje, že se nám tady otevírá něco, co možná přinese člověka zase do středu vesmíru… Nebo že může být něco, co nám vrátí pocit smysluplnosti i významnosti života jako takového.“

Čtěte také

Je půst spíše pokání a odříkání nebo spiritualita a důvod k meditaci?

„Nové studie – ať už blízkosti smrti, nebo např. spirituálních prožitků – ukazují, že je také klidně možné, že naše vědomí smrtí nekončí, ale že možná přežívá fyzickou smrt. Jsou to zatím kontroverzní výzkumy, je proti tomu poměrně velký odpor ve vědě, ale začínáme to zkoumat. Už to je malé vítězství,“ myslí si.

„Když se na to téma bavíte s lidmi, tak všichni znají někoho, kdo zažil například spontánní vyléčení, spirituální zážitek, kdy se potkávají se svými zemřelými příbuznými – a to všechno jsou ateisté. Nebo popisují, že jim zemřel táta, přitom ho viděli stát u schodů.“

„Spousta lidí zažila fenomén blízkosti smrti, to znamená, že byli ve stavu klinické smrti a vědí věci, které by zažít neměli…. Zažívají prožitek, který si neumíme vysvětlit materialistickou vědou, ale oni ho prožili.“

„A čím víc o tom mluvíme, tím víc se lidé otevírají tomu, že jsou věci za hranou poznatelného, které se doopravdy dějí,“ dodává.

Celé Hovory Tatiany Čabákové si poslechněte v audiozáznamu.