Hradecká univerzita plánuje další projekt pro seniory. Pomůže jim procvičit paměť

Mezi dobrovolníky patří i Gabriela Tejkalová. Třikrát týdně po dobu tří měsíců si pomocí svojí televize procvičovala postřeh, rychlost reakcí nebo třeba paměť.

„Mělo to hodně různých programů a v jednom se třeba střídaly vlajky. My jsme si museli zapamatovat, které vlajky tam momentálně byly, a dělalo nám velkou radost, když jsme se do toho skutečně trefili,“ popisuje.

V množném čísle mluví paní Tejkalová proto, že se do programu přihlásila s manželem. A zpětně si toto rozhodnutí nemůže vynachválit.

„Nám to přineslo ohromný pocit soutěživosti. Manžel je technik a má technickou představivost, já zase spíš dokážu plánovat a koordinovat. Myslím, že pro každého z nás to přineslo, že jsme si určité myšlenkové pochody dokázali zlepšit,“ dodává Gabriela Tejkalová.

A podobné to podle koordinátorky projektu Jaroslavy Mikulecké bylo i u ostatních účastníků. Ty přitom univerzita rozdělila do dvou skupin a jen jedna skutečně procvičovala kognitivní, tedy poznávací funkce.

„Oni to nevěděli, kdo je ve které skupině. Probíhalo to odděleně, všechno probíhalo stejně a výsledky byly zajímavé. Skutečně se projevil významný rozdíl,“ vysvětluje Jaroslava Mikulecká.

Díky tréninku se mohou senioři cítit lépe v běžném životě

Senioři, kteří prošli tréninkem poznávacích funkcí, měli po třech měsících v testech mnohem lepší výsledky. A jak potvrzuje Jaroslava Mikulecká, takový člověk se pak v běžném životě cítí lépe.

„Když někdo si dokáže třeba zapamatovat více věcí najednou, to je pro seniora docela dobrý pokrok. Anebo když lépe porozumí, tak si dokáže zapamatovat více vět a nemusí se ptát znova.“

Právě s ohledem na výborné výsledky posledního projektu se hradecká univerzita uchází o další. Než se ho podaří spustit, mohou senioři svůj mozek procvičovat sami. Třeba jen tím, že půjdou nakoupit jinou cestou než obvykle, a tím se naučí orientovat v trochu odlišném prostředí.