Jan Cempírek: Sprostá slova
Češtinu mám rád. A také si rád hraji se slovy. Zkoumám, jak vznikla, co ve své podstatě znamenají a co by také znamenat mohla. Mými favority jsou slovíčka, která se tváří nevinně, ale jen na první pohled.
Tak třeba sranda. Obyčejné, hezké slůvko sranda. Jako dítě jsem ho používal zcela běžně, ale ne před babičkou! Ty sprosťáku, zlobila se, kdykoliv mi před ní sranda omylem uklouzla. Sprosťáku, sprostá, napřahovala se k pohlavku.
Důvod babiččina rozčilení jsem pochopil až léty. Význam slova pochází od vulgárnějšího pojmenování průjmu. Průjem – sranda, chápete. Zpopularizovali ho Voskovec s Werichem. A i když díky nim přešlo do běžné mluvy, znělo těm dříve narozeným stále nečistě a podezřele. Proto ty babiččiny pohlavky.
To další slůvko je daleko modernější. Poprvé jsem ho zaslechl od našich ajťáků. Omlouvám se, že ho vyslovím nahlas do éteru, ale mám pocit, že ho čeká osud srandy a za pár let se nad ním nikdo nezastaví. Vždyť je vlastně docela milé a výstižné.
Slůvkem kurvítko, označují mí kolegové programátoři součástky přístrojů narafičené výrobci tak, aby hned po uplynutí záruční doby způsobily kolaps produktu a vy byli donuceni koupit si ten zpropadený drahý krám znova, a fungl nový. Jistě, můžeme používat uhlazenější formu – kazítko, ale uznejte, není to ono.
Leč pojďme dál. Zatímco zmíněnými dvěma výrazy jsou zastoupena slova, která původně nebyla moc košer, ale nakonec se prosadila, zmíním teď slůvko, které čekala kariéra přesně v opačném gardu. Nejdřív bylo libozvučné, takřka hoch! Pak si ho ale vzala za své jistá skupina a dnes je nadobro ztracené.
Slovo soudruh znamenalo kdysi kladného hrdinu vystřiženého z rodokapsů Jacka Londona. Časem se však stalo pohříchu nálepkou, která není vůbec in. Renezanci tak slovo soudruh už asi jen tak nezažije. Škoda.
Ale co s tím? Jazyk má svůj vývoj, jednotlivá slova své osudy a řada z nich má v sobě evidentně skrytá kurvítka, která je časem posunou významově někam zcela jinam. Vše je vlastně docela srandovní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
