Ivan Mls: Klandry

Tím pádem jsem si uvědomil, že kolem jedněch takových za naším domem denně chodím a vlastně tyhle kovové konstrukce nevnímám. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem viděl, že by tam někdo sušil prádlo.

Proč také, že? Lidé mají balkóny, věšáky na oknech, ti nejmodernější z moderních elektrickou sušičku, takže klandry na prádlo jsou vlastně přežitkem minulosti. Prostě, doba se změnila, a dá se to poznat i na takovýchhle detailech.

Na druhou stranu, neumím si dost dobře představit, že by dneska hospodyňka, nebo hospodář, abych byl korektní, vyprala rodinné prádlo, rozvěsila je mezi paneláky a odešla do práce s přesvědčením, že až se odpoledne vrátí, bude prádlo nejen suché, ale hlavně – že tam vůbec bude.

Budu si muset vyhledat nějakou odbornou historickou literaturu a poučit se, jak se to dříve dělalo, když se prádlo nechávalo sušit na veřejném prostranství.

Nepochybuji, že to bylo i milé osvěžení pro vnímavé  kolemjdoucí: člověk mohl kupříkladu z rozměrů vyvěšených spoďárů a trenýrek usuzovat cokoli o tělesných proporcích majitelů, podle vzorů na cíchách třeba zase přemítat o míře vkusu či nevkusu dotyčných.

Tak mě napadlo, že veřejné sušáky na prádlo nejsou asi jedinou vzpomínkou na doby dávno minulé. Musím se příležitostně mrknout, zda je ještě u nás před domem to značně orezlé klepadlo na koberce. Už léta jsem neslyšel, že by na něm někdo odprašoval své kovraly a bukláky.