Půlmaraton bych přirovnala k porodu, říká autorka pořadů Návod na zdraví a Návod na půlmaraton

Cílem bylo ukázat posluchačům cestu k lepší kondici i ve věku nad padesát let a připravit skupinu dobrovol­níků na uběhnutí půlmaratonu. Na začátku za vším stála propagátorka zdravého životního stylu, matka tří dětí, běžkyně půlmaratonu, ale hlavně redaktorka Českého rozhlasu České Budějovice.

Jste autorkou dvacetidílného seriálu Návod na zdraví, kde se posluchači dozvěděli více o nejnovějších informacích o výživě, pohybu a zdravém životním stylu. Inspirovala jste se pořadem a pečujete o své zdraví a svůj životní styl? Jakému sportu se nejraději věnujete?

Všechno začalo mým osobním zájmem o zdravý životní styl. S trenéry jsem se seznámila při natáčení a soukromě je oslovila, že chci změnit svůj styl, začít se hýbat a být fit. Můj první půlmaraton byl jejich záměr mě namotivovat k tomu, aby mě rozhýbali, abych měla cíl a motivaci, což je velice důležité. Před půlmaratonem jsem se musela připravovat jako vrcholový sportovec. Měla jsem tréninkový a stravovací plán. Podle našeho trenéra uběhne půlmaraton každý, ale s obrovskými následky. Trenéři samozřejmě chtěli, abych ho uběhla ve zdraví. Změnili mi život. A já chtěla své poznatky a zkušenosti předávat svým posluchačům, proto vznikl pořad Návod na zdraví.

Máte pocit, že se o trend zdravých potravin, bio potravin, o vegetariánství či veganství lidé v dnešní době více zajímají? Starají se Češi o svůj životní styl dostatečně, nechybí veřejnosti informace?

Tento boom začal krátce před tím, než jsme začali náš pořad točit. Chtěli jsme vysvětlit, jestli zdravé potraviny jsou, nebo nejsou mýtus. Proto jsme se tomuto trendu chtěli podívat na zub. Na zdravý životní styl už umřelo několik lidí, protože se v něm bohužel správně neorientovali. My o zdraví mluvíme, ale zdravě žít neumíme. Víme, že musíme sportovat, chodit po schodech, ale stejně si raději zavoláme výtah. Mladší generace to snad už i přijímá, starší ještě tolik ne a senioři vůbec. Proto jsme to chtěli naším pořadem změnit.

Posluchače Českého rozhlasu oslovil i pořad Návod na půlmaraton, v němž jste se pod dohledem odborníků z Centra prevence civilizačních chorob připravovali na půlmaraton. Jak tréninky a celá příprava vypadaly?

Vybrali jsme sedm dobrovolníků. Připravili jim na celé tři měsíce denní cvičební a stravovací plán, což není vůbec jednoduché. Tři měsíce práce, tréninků a stravování. Dobrovolníci si vedli deníky, psali do nich své pocity, co se jim honí hlavou, zda přišla nějaká krize nebo se jim něco děje po zdravotní stránce, o čem bychom měli vědět. Po celou dobu jsme je intenzivně sledovali. Společně jsme se scházeli třikrát do měsíce a s trenéry měli kontakt každý den individuálně. Já jsem se s účastníky projektu scházela také individuálně, a to při samotném natáčení. Chtěla jsem totiž, aby byly zachyceny i jejich rodiny, domov. Většinou to brali pozitivně, a když poté zaběhli půlmaraton, byla to pro všechny velká radost. Já s nimi běžela podél trati, a přitom je natáčela a hlídala. Za tři dny na to jsme se sešli v hospodě, a když jsem vešla, všichni tleskali a měli na krku své medaile. Přirostli jsme si hodně k srdci, dokonce máme na Facebooku skupinu, kde si píšeme o sportu, nebo na jakém závodě se třeba potkáme. Je úžasné, že se tak všechno krásně propojilo.

A co Váš půlmaraton? Co se vám honilo hlavou v jeho průběhu?

Byl pro mě velkým zážitkem, přirovnala bych ho k porodu. Když si totiž představíte, že nikdy nesportujete, a pak se tři měsíce připravujete na něco, o čem si myslíte, že v životě nedokážete, tak už to samo o sobě bylo úžasné. Trénovala jsem hlavně vytrvalost, aby si tělo zvyklo. Bylo to opravdu náročné, ale při mé práci, kdy celý den sedíte se sluchátky na uších, telefonujete, mluvíte s lidmi, natáčíte a pak přijdete domů, kde na vás skočí děti, mi trénink dělal hodně dobře. Půlmaraton byl úžasný, když běžíte po Českých Budějovicích, kolem vás stojí tisíce lidí, kteří vám tleskají a podporují vás a křičí: „To dáš, to dáš!“ Měla jsem i jeden silný zážitek, podél trati stála holčička, která mi tleskala a křičela: „Jsi nejlepší!“ najednou mi začaly téct slzy, protože jsem v ní viděla svou dceru a hlavou mi běžely myšlenky: „Co se to tu děje?“ Celé město se najednou změní. Pak doběhnete do cíle, dostanete medaili, a máte pocit, že poběžíte zas, protože je to přece super!

Těšíte se na festival Prix Bohemia Radio?

Těším se moc a byla bych ráda, kdyby přišlo co nejvíce lidí a hlavně studentů. Aby viděli, že práce novináře má stále ještě smysl. Chtěla bych také, aby věděli, že jsou tu stále možnosti dělat projekty, do kterých se mohou smysluplně zapojit. Na Olomouc se těším celkově, protože jsem byla v Olomouci jen jednou v životě a město je to moc krásné.

Máte nějaké další nápady na nové projekty, můžeme se těšit na další zajímavý pořad z oblasti zdraví?

Od března připravuji nový desetidílný pořad s názvem Návod na cyklistiku. Mým cílem je zlepšit komunikaci mezi cyklisty a dalšími účastníky na silnici, ať už chodce nebo řidiče aut. Jeden z dílů bude například zaměřený na to, jak si správně seřídit kolo. Pořad je zajímavý tím, že má svou znělku, má svou tvář a kdykoli ho přestanu dělat já, může v něm pokračovat kdokoli jiný. Poté chci vytvořit dokument ve spolupráci s Ivanem Studeným o gamblerství a fenoménu gamblerů, tedy o hráčích, ale i o lidech, kteří jsou jimi obklopeni. Také se chystám vrátit k tématu autismus, které mě velmi zajímá. Čeká mě spousta zajímavých projektů a moc se na ně těším!