Martin Horálek: O co jde v půstu

14. únor 2024

„Náš rabín je tak chudý, že kdyby nedržel dva dny v týdnu půst, tak snad umře hlady.“ Dnešní komentář nezačínám vtipem náhodou. Začíná totiž postní doba.

A ač se to tak na první pohled možná nejeví, i humor k půstu patří. Zvlášť ten židovský. Svým vybroušeným sarkasmem a sebeironií se stává nástrojem poznání. A i o to v půstu jde.

Čtěte také

Když na Popeleční středu přijdete do kostela, uvidíte, jak kněz dělá věřícím na čele znamení kříže. Používá při tom popel ze spálených ratolestí z Květné neděle předcházejícího roku. Zaznívá při tom okřídlená formule: Prach jsi a v prach se obrátíš.

Ta věta není jen pouhou připomínkou konečnosti lidského bytí. K jejímu úplnému pochopení je třeba doplnit biblický kontext, ve kterém se objevuje. Tu větu vyslovuje Bůh při vyhnání Adama a Evy z ráje. Člověk pojedl ze zakázaného stromu, protože se chtěl Bohu vyrovnat. Místo výhry však přichází trest.

Od toho okamžiku patří k lidskému údělu utrpení a smrt. Občas nezasloužené, často nepochopitelné. Nechceme na ně myslet a zkoušíme je vytěsnit. A přesto jsou tu s námi. Každý den se propisují do příběhů milionů lidí. A my ve skrytu duše trneme, kdy přijde řada na nás. A i o to v půstu jde.

Ne všechno se dá pochopit

Čtěte také

Zkoušíme se vyrovnat s tím, že v lidském životě přichází trápení, která nemáme ve vlastních rukách. Nemůžeme je nijak ovlivnit. Občas nás drtí i navzdory naší snaze a úsilí. A my si donekonečna klademe otázku: Proč? Otázku bez odpovědi. Hledáme cestu z bludiště. Jenže místo cíle míjíme jen další křižovatku.

Ale i tohle v Bibli je. Konkrétně ve starozákonní knize Job. Říká se o ní, že je to nejkrásnější a zároveň nejstrašnější část celého textu. Vždyť Job v ní dokonce Bohu nadává a vyčítá mu nespravedlnost. Ve svém zoufalství pláče, křičí, vzteká se. Zkrátka dělá všechno to, co je v utrpení normální a lidské. A i o to v půstu jde.

Nejspíš by se tu na závěr slušelo dodat nějaké to postní moudro nebo ponaučení. Nic takového nemám. V zásobě mi zůstal už jen jeden vtip. Nepřekvapivě o knize Job.

Čtěte také

To takhle po chodbách teologické fakulty kráčí stařičký profesor s ustaraným výrazem ve tváři. Co Vás trápí, pane kolego, osloví ho mladý asistent. Inu, v posledních měsících jsem se ponořil do studia starozákonního Joba. Čím déle ji čtu, tím méně ji chápu… Inu snadná pomoc, zajásá asistent. To já vám snadno vysvětlím! Vysvětlit ji umím taky, přeruší ho netrpělivě profesor. Ale pochopit… pochopit ji nedokážu!

Jak vidno, ne všechno v životě musíme nutně pochopit. Koneckonců, možná že právě o to v půstu jde…  

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize

Spustit audio