Eva Janáčová: Máš to tu nahoře moc krásné

24. červenec 2023

Smutná zpráva o tragickém skonu mého drahého kolegy, doc. Jiřího Roháčka, mě zastihla během mé dovolené na Ischii – malebném italském ostrově protkaném léčivými prameny se starodávnými lázněmi. I přes blahodárné působení slunce, moře a samozřejmě místních likérů jsem cítila hluboký zármutek a neutuchající stesk.

Pěšky jsem se proto vydala na nejvyšší horu ostrova, Monte Epomeo, dosahující výšky téměř 800 metrů nad mořem, abych byla Jirkovi aspoň o kousek blíž. Několikrát jsem si neúmyslně zašla, tak trochu se ztratila.

Čtěte také

Jakmile jsem však vystoupala do úrovně mraků, naplnil mě zvláštní pocit klidu a vnitřního přijetí. Toulala jsem se v mlžných chuchvalcích a vzpomínala na naše dlouhé, nejen pracovní hovory, ale také na společné cesty na noční metro, vzájemnou lásku k cestování, a hlavně na noblesního člověka a gentlemana za všech okolností.

Jiří Roháček byl povoláním historik a archivář, více než 30 let působil v Ústavu dějin umění Akademie věd. Dodnes si pamatuji, jak jsme se poprvé setkali – bylo to během mého přijímacího pohovoru. Ptal se mě, jestli bych se vedle vlastního výzkumu chtěla podílet na činnosti Centra epigrafických a sepulkrálních studií, které založil a vedl. To byl celý on, rád a nezištně nabízel ostatním spolupráci nebo je rovnou zapojoval do svých projektů.

Čtěte také

Jirku stejně jako mě nikdy neuhranuly „velké dějiny umění“, věnoval se úzce specializovaným oborům, jak už název jeho výzkumného centra napovídá: epigrafice – historické vědě o nápisech a sepulkrálním čili náhrobním památkám. Svou práci bral jako poslání, nadšeně objevoval především latinsky psané náhrobky a náhrobníky, velkou radost mu dělaly obzvlášť ty pozdně středověké nebo raně novověké.

Občas jsem ho schválně zkoušela: poslala jsem mu fotku náhrobní plastiky druhotně přesunuté do zapadlé chodby nějakého zámku a nestačila jsem se divit. Okamžitě poznal, kam jsem se vypravila na nedělní výlet, o jakou sepulkrální památku se konkrétně jedná, navíc připojil její přesnou dataci i původní lokaci. Ve svém oboru byl skutečný mistr, v Česku neměl konkurenci.         

Čtěte také

Jeho přístup byl výsostně interdisciplinární, své bádání propojoval s dalšími vědními oblastmi. Nebál se ani mých židovských studií, když narazil na nějaký hebrejský nápis, obratem ho vyfotil a žádal o jeho překlad. Sama jsem byla překvapená, kolik našel původně židovských náhrobků, jež byly sekundárně použité v křesťanském prostředí.

Jirka byl nejen excelentní vědec, ale hlavně úchvatná a mimořádně tolerantní a respektující osobnost. Vždy přál druhým jen dobré, upřímně naslouchal jejich problémům a snažil se všechny kolem sebe maximálně podporovat. V akademickém, vysoce kompetitivním prostředí, postoj naprosto nevídaný.

Často jsme si psali a sdíleli fotky z cest. Ještě v noci před svým nenadálým odchodem mi poslal zprávu, ať na něho nezapomenu s dalším dílem ranních úvah. Jirko, nezapomněla jsem, se smutkem a s bolestí v srdci Ti ho věnuji... jinak máš to tu nahoře moc krásné.

autor: Eva Janáčová
Spustit audio