Cinzano: Za úspěchem značky stál i mlsný jazyk savojského krále
Nápad přidat do vína alkoholový výluh z bylinek a koření je starý jako lidstvo samo. Vedle léčivých kapek postupem doby vznikl i lahodný alkoholický nápoj podávaný jako aperitiv. Originální receptura bratrů Cinzanových z Turína slavila ale úspěch nejenom v Itálii. Už na konci 19. století ohromila milovníky vermutu i v daleké latinské Americe.
V roce 1757 si v Turíně otevřeli obchod s bylinkami dva bratři, diplomovaní lihovarničtí mistři: Giovanni Giacomo a Carlo Stefano. Jejich příjmení znělo Cinzano. Stejně jako mnozí před nimi i oni se pokoušeli přidávat extrakty z bylin do vína a vytvořit vlastní originální recepturu.
Aromatický pelyněk
Nejprve to zkusili s aromatickými rostlinami z italských Alp: použili pelyněk, majoránku, tymián, hřebíček, skořici, kůru z citrusů, hořec, koriandr, jalovec, muškátový oříšek a ještě další koření a bylinky. Celkem jich bylo na pětatřicet. Hlavní roli ale hrál pelyněk.
Nejprve vytvořili červený vermut – vermut rosso. Po něm přišel na svět bílý vermut, který už nesl rodinné jméno: Cinzano Bianco. Nový nápoj lidem zachutnal. Oblíbila si ho šlechta i střední vrstvy. Postupem času bratři začali vyrábět více druhů vermutů, z nichž každý měl jedinečnou chuť.
Základem ale vždy bylo kvalitní italské víno, červené nebo bílé, alkohol – vinný destilát, případně líh, směs aromatických bylin a koření a řepný cukr.
Italská verze šampaňského
Postup výroby se předával z generace na generaci. Rodinný podnik po bratrech zakladatelích převzal další člen rodiny Carlo Giuseppe a po něm jeho syn Francesco. Ten v roce 1817 otevřel v Turíně oficiální první provozovnu. V té době se už rodinný podnik těšil obrovskému úspěchu.
Obchody šly skvěle a nový nápoj si pochvaloval dokonce i sám savojský král. Tak moc, že požádal, aby se firma pustila do dalších vinařských experimentů. Konkrétně si přál italskou alternativu francouzského šampaňského.
Pokusy pod vedením Francesca Cinzana II. daly vzniknout šumivým vínům značky Cinzano. Pak si Enrico a Emiliano Cinzanovi, synové Francesca II., od královského dvora pronajali panství v Santa Vittoria. Ve vinařském regionu Piemont vybudovali lisovnu hroznů a zpracovatelské vinné sklepy.
Rodinný podnik se začal měnit z malého krámku a manufakturní dílny v průmyslového giganta. Výroba cinzana se rozšířila po celém světě. Nejprve se začalo vyvážet do Argentiny, Brazílie a USA, další země ale rychle přibývaly. Na konci 19. století bylo Cinzano už známou globální značkou.
Komu patří firma dnes? Jak namíchat správný koktejl? A kde všude existují konkurenční vermuty?
Související
-
Bohemia Sekt: Jak komunisti znárodnili nápoj šlechty
Nejoblíbenější české šumivé víno se vyrábí v bývalém pivovaru. Za rozvojem jeho výroby stálo znárodnění moravského sklípku jednoho francouzského rodáka.
-
Třeboňský kapr: Symbol českých Vánoc k nám připlul z Číny
O výborných chovných vlastnostech sazana věděli i staří Římané. U nás se rybníky začaly zakládat hlavně díky Karlu IV.
-
Rudolf Jelínek: Úspěch zajistila košer výroba. Zakladatel firmy ale zemřel v Osvětimi
Destiláty z Vizovic navazují na čtyřsetletou tradici. Ve 30. letech byl rozhodně ku prospěchu židovský původ majitele firmy. Ne tak za protektorátu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
