Árpád Göncz jako by byl Václav Havel Maďarska. Věznili ho komunisté, později byl prezidentem

Když novináři hodnotili deset let jeho působení v čele státu, nemohli konstatovat nic jiného, než že Göncz byl po celých deset let nejpopulárnějším politikem v zemi.

Čtěte také

Popravený premiér aneb Kádárova noční můra

A jak dodává historik Jan Adamec, nejpopulárnějším politikem a silnou morální autoritou zůstal podle všech průzkumů veřejného mínění až do své smrti v roce 2015.

V poněkud vášnivých maďarských politických poměrech si dokázal udržet téměř jednotnou důvěru. Svými osobními kvalitami se zasloužil o všeobecnou prosperitu Maďarska po pádu komunismu. Jeho prvořadým hlediskem vždy zůstalo zajištění sociální spravedlnosti, životní úrovně občanů a jejich svobod.

Politika spolupráce

Göncz, narozený v únoru 1922, absolvoval v roce 1944 v Budapešti právnickou fakultu a ve stejném roce byl povolán do armády. Od oddílu odveleného do nacistického Německa ale utekl a bojů se účastnil jako člen Fronty svobody maďarských studentů.

Po válce provozoval právnickou praxi a vstoupil do úspěšné Nezávislé malorolnické strany, ve které působil jako osobní tajemník předsedy.

Maďarský prezident Árpád Göncz a český prezident Václav Havel během setkání prezidentů zemí střední a východní Evropy s papežem Janem Pavlem II.v Hnězdně v roce 1997|foto:Tomáš Turek, ČTK

Když se v Maďarsku ujali moci komunisté, byla strana zakázána a Göncz uvězněn.

Po propuštění pracoval jako dělník, studoval při zaměstnání Univerzitu zemědělských věd a aktivně se podílel na lidovém povstání na podzim 1956. Po jeho porážce byl odsouzen na doživotí; na svobodu se dostal v rámci všeobecné amnestie v roce 1963.

Čas ve vězení využil ke studiu angličtiny, po propuštění se proto začal živit jako překladatel anglické a americké literatury. Záhy se proslavil i jako literární tvůrce. V 70. letech se připojil k ilegálnímu disidentskému hnutí a byl spoluautorem antikomunistických peticí a publikací.

Do veřejného života se Göncz vrátil v roce 1988, kdy spoluzakládal Svaz svobodných demokratů. V prvních svobodných volbách v Maďarsku v dubnu 1990 byl zvolen do parlamentu a v srpnu 1990 ho Národní shromáždění zvolilo prvním prezidentem demokratického Maďarska.

Vždy zdůrazňoval politiku spolupráce, velký důraz kladl na vyřešení problémů národnostních menšin a zachování jejich svobod a specifik. Šestkrát navštívil Českou republiku a s ohledem na podobný „vězeňský“ profil prezidenta a dramatika Václava Havla se z nich stali přátelé. Také Göncz se zasloužil o to, že přechod Maďarska od komunismu k demokracii byl hladký.

Poslechněte si celý jeho Portrét.