Germanie Greer: Eunuška

Germanie Greerová vydala svou provokativní knihu v sedmdesátých letech dvacátého století a okamžitě vzbudila ohlas mezi ženami i mezi muži (pochopitelně). Překlad zásadní feministické knihy (Pavla Jonsson) se u nás objevuje po třiceti letech - což má své výhody i nevýhody.

Greerová se rozhodla podrobit přísné a podrobné analýze ženu a většinu stereotypů, které se k ní vážou ve druhé polovině dvacátého století. Zároveň se ovšem podstatně dotýká postavení a situace muže, kterou - jak velmi logicky tvrdí - nelze od situace žen nijak oddělit.

Eunušku rozdělila na několik kapitol, dále se dělících na podkapitoly. Začíná Tělem, pokračuje přes Duši, Lásku, Nenávist až po Revoluci, zabývá se tedy ženou velmi komplexně: od jejího vnějšího vzhledu a jeho reflexe ženou samotnou i okolním světem, přes psychiku, psychologii a ženský potenciál, postavení v zaměstnání a vztah k práci, zakotvení v citových vztazích, v rodině, přes romantické ideály po prázdnotu, odpor a hnus až ke konečnému vzbouření a revoluci.

Třicetiletá pauza mezi prvním vydáním ve Spojených státech a českým překladem nám umožňuje nahlédnout dvě věci: jednak je evidentní, že všechny příručky podobného typu vzniklé v prostředí s jinou historickou zkušeností, než jakou žily české ženy, je nutno brát s jistým odstupem a v některých pasážích výrazně revidovat. Naopak se však ukazuje, že některé stereotypy lze považovat za obecné. Za druhé vidíme, jakým způsobem se svět za třicet let posunul (vpřed?), některé věci už dnes neplatí, jiné - tehdy neznámé - jsou produktem dnešní doby.

Greerové se podařilo velmi přesně pojmenovat situaci, ve které se nachází žena ve společnosti ovládané muži. Výstižně analyzuje, kde pramení její nespokojenost a na základě čeho vznikají výše zmiňované stereotypy. Radí ženám - nikoliv však dogmaticky a jednoznačně -, jak se s takovým postavením nikoliv vyrovnávat, ale jak ho měnit. Zároveň si uvědomuje, že produktem podobné situace je muž, který se sice obvykle považuje za „pána lidstva“, ale už zdaleka není tak svobodný a dávno přestal rozhodovat sám o svém osudu.

Greerová se zároveň snaží ukázat, kde žena rezignuje na zlepšení svého postavení a stává se nejen loutkou, ale přímo iniciátorkou svého vlastního ponižování. Začíná participovat na mužském světě a v jistých okamžicích ho dokonce sama vytváří a rozvíjí, aniž by si uvědomila, že jedná proti sobě.

Jakkoliv je Greerová ve svých názorech razantní a pro mnohé jistě šokující, její přednost spatřuji právě v tom, že Eunuška by se (v ideálním případě) mohla stát četbou pro širší okruh čtenářů: mužů i žen. Greerová totiž nezastává nejmilitantnější stanovisko, jež české čtenářky a čtenáře obvykle od feministické literatury odrazuje. Nehlásá svět bez mužů, případně pomstu mužům, nevyzdvihuje ženy jako hodnotnější pohlaví. Naopak se snaží „zapojit“ obě pohlaví do své analýzy, ukazuje, kde leží jejich past, a nabízí z ní cestu ven.

Eunuška je kromě toho všeho především strhující četba; na jejích stránkách se budete poznávat - a často vám to nebude moc příjemné. Situace českých žen (i mužů) je ovšem v takovém stavu, že je skutečně na čase některé jevy pojmenovat, ukázat na ně a začít se nad nimi zamýšlet. Doufejme, že se najdou lidé, kteří po četbě této knihy vyjmou pojem feminismus z rejstříku „sprostých slov“. Germanie Greerová nabízí cestu, kudy se dát.

Poznámka k překladu: překladatelka Pavla Jonsson se rozhodla nepřechylovat ženská příjmení, aby tak podtrhla „buřičský charakter eseje“. Bohužel nutno konstatovat, že nepřechýlená jména spíš než pobouření způsobují chaos a ztěžují orientaci ve větě.

Germanie Greer: Eunuška. Z angl. přel. Pavla Jonsson. Praha, One woman Press 2001, 417 s.