Martina Adlerová: Zdravení
Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Nebo ne? Pamatuji si, jak jsem to v dětství nesnášela. Maminka byla neoblomná a nutila mě zdravit všechny své známé.
Vzhledem k tomu, že jsme žili na malém městě, byla cesta na nákup téměř utrpením.
„Dobrý den“ se časem změnilo na pubertální „Brej“, mamce došla trpělivost a raději mě nechávala doma.
U babičky na statku se zdravilo i v maštali. „Dobrý den, kravičky,“ museli jsme říkat, než jsme tam vešli. Prý aby o nás dobytek věděl.
V rámci své profese zdravím zřetelně, hlasitě a jako první.
Každopádně jsem tak vychovaná a spíš mi dělá problém nepozdravit. Zdravím i nesnášenlivé sousedy a protivné spoluobčany, nedá se nic dělat, je mi to souzeno. Cítím se prostě blbě, když někam vlezu a jen tak koukám.
Nedávno jsem slyšela nějakou alternativní matku, jak vysvětluje své kamarádce, že ona tedy své syny zdravit nenutí. Prý je to zbytečné vydávání energie. „Říká se tomu bílá magie,“ dodala matka šeptem a rozhlédla se kolem sebe. Asi nechtěla, aby ji někdo slyšel.
Ani se nedivím, co kdyby ji za trest uhranul někdo s tradičnějšími názory na výchovu. Výsledkem je to, že její synové se i na své příbuzné koukají jako telata na nová vrata.
Já dnes považuji zdravení ne za povinnost, ale za svoji výsadu. Ať už v obchodě nebo v čekárně u zubaře A je mi jedno, že mi lidé neodpovídají. Beru to jako mentální cvičení.
A kdyby nic jiného, je potřeba se ujistit, že o vás dobytek ví.
Související
-
Martina Adlerová: O lásce
Přírodovědec Gerald Durrell ve svých knihách popisuje, jak se v dětství dokázal celé hodiny válet na zemi se svými psy (ještě dodává, že ty to přestalo bavit mnohem dřív).
-
Martina Adlerová: Sprchaři versus vanaři
Existují dva druhy lidí: Ti, kteří mají rádi koupel ve vaně, a ti druzí, kteří upřednostňují sprchu.
-
Martina Adlerová: Piloti a pěšáci
Čas letí. Ale my jsme prý naštěstí piloti, co ten let řídí. No, já nevím. Na pilota se moc necítím. V té letecké záležitosti si připadám spíš jako letuška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
