Martina Adlerová: Luxor
Možná zní tohle slovo někomu jen jako jiný název pro vysavač, ale pro nás je vrcholem sezóny. A zemí zaslíbenou v jednom. Tak jako muslimové musejí alespoň jednou v životě doputovat do Mekky, my musíme alespoň jednou ročně navštívit Luxor, palác knih v hlavním městě. Žádné jiné knihkupectví se nepočítá.
Naposledy jsme tam s dcerami strávily šest hodin. Bez přestávky.
Příbuzní a známí nechápou, proč nenavštívíme aspoň Hradčany nebo Karlův most. Anebo zoologickou, když už tedy musíme do té Prahy.
Ale my to prostě máme takhle. Je to jako každoroční splněný sen, návštěva u babičky a honba za pokladem v jednom. Možná jsou luxorské prodavačky dokonale vycvičené agentky na vyvolávání pozitivních emocí, nebo tam přimíchávají do kafe nějaké hormony štěstí.
Luxor je každopádně brána do jiného světa a vůbec bych se nedivila, kdyby to byla základna pro setkávání pohádkových postav.
Nebo místo pro realizaci kontaktů s mimozemskými bytostmi.
Takový azyl pro zapomenuté nebo nepochopené tvory.
Meeting point.
A víte, co je na tom nejlepší?
Že tam můžou psi.
Ne že bych chtěla brát s sebou naši smečku. To by bylo jako vpustit šelmu do drůbežárny, anebo si mezi regály zahrát na babu s rozdrážděným divokým prasetem.
Ale viděla jsem tam několik distingovaných jorkšírských teriérů, a jednoho přísně se tvářícího pudlíka. A všichni působili velice sečtělým dojmem. To by se jinde stát nemohlo.
Luxor je prostě nejvíc!
Související
-
Martina Adlerová: Tempus fugit
Mám ráda latinské slovní obraty, a tempus fugit je můj nejoblíbenější. A asi nejpravdivější. Čas letí – a neuvěřitelným tempem, to víme všichni.
-
Martina Adlerová: Obložený chlebíček
Obložené chlebíčky, pochoutka většiny Čechů napříč generacemi. Nevím o nikom, kdo by je neměl rád. Přitom taková blbost, že?
-
Martina Adlerová: Potěmkinova vesnice
V tomto předvánočním období se hodí zamyslet se nad úklidem. O tomto nezbytném zlu existují i příručky a vědecké studie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
