Martina Adlerová: Tempus fugit

1. leden 2024

Mám ráda latinské slovní obraty, a tempus fugit je můj nejoblíbenější. A asi nejpravdivější. Čas letí – a neuvěřitelným tempem, to víme všichni.

Zima, podzim, jaro, léto, Vánoce, Velikonoce, a pořád dokola. Někdy to ani nestíháme sledovat, Mikuláše přeskočíme a vrháme se rovnou na vánoční úklid, který plynule přejde v ten jarní, a než stihneme rozeslat fotky z dovolených, jsou tu výstrahy meteorologického ústavu, a kam se poděl Silvestr?

Do toho se babička zeptá, jestli jsme letos světili Barborky a my provinile odpovídáme, že jsme na Dušičky zapomněli vyleštit hroby. 

„Čas chvátá, dneska jsi klouček, zítra táta,“ zpívá se v jednom starším hitu. 

Jo, čas chvátá, jsem teď někde uprostřed mezi holkou a stařenou, zpívám si já a ptám se sama sebe, jak je možné, že se v naší rodině každý týden prožívá takzvaná měsíční uzávěrka.

„Musím zůstat v práci déle a udělat faktury, je konec měsíce,“ slýchávám pořád.

„To už je zase konec měsíce???“

Pak mi přijde upozornění, že jsem zapomněla odevzdat výkaz práce a zaplatit inkaso za uplynulé období. Už zase???

Někdy mám pocit, že začátek příštího měsíce leží někde na konci minulého týdne. Někdy je to ještě horší. To, když se v minulém pondělí rozpustil konec příštího pololetí. Nebo to byl začátek letních prázdnin?

Jestli jste se v tom teď už totálně ztratili, nic si z toho nedělejte. Je to stejně jedno. Výsledek je pořád tentýž. Tempus fugit. Čas letí a my s ním. Tak přeju příjemný let.

A hlavně: Šťastné přistání.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související