Jan Cempírek: O Voříškárně
Ať už bydlíte v Táboře, ve Strakonicích nebo v Třeboni, určitě znáte ve svém městě lokalitu, místo, plácek, o kterém všichni místní dobře vědí, má třeba i své hovorové jméno, ale přesto nefiguruje v žádném z průvodců a ani na sociálních sítích nepatří mezi takříkajíc lokální hvězdy.
Což je s podivem, protože má svůj génius loci a místňáci tam něco prostě „cejtí“, abych řekl tak hezky hovorově.
V Budějovicích je takových všeobecně známých, přesto opomíjených místních Popelek celá řada. Jednu z nich bych dnes rád zmínil a vyvedl ji na pár chvil z poloilegality. Mám na mysli jižní kout města, Voříškův dvůr, takzvanou Voříškárnu.
Bývalý statek rodiny Voříšků leží u Vltavy na pravém břehu. Celé generace školáčků sem chodily na pochodová cvičení v plynových maskách, pamětníci si vybaví také nedaleké zelinářství bulharského zahradníka, který za totáče dokázal nabídnout výbornou a čerstvou zeleninku.
Před mnoha a mnoha lety vedla kolem Voříškárny železniční dráha, o které svědčí již téměř nepostřehnutelný zbytek mostního pilíře. A pro Budějčáky právě tady vždy začínal pravý venkov.
Dnes je zde již město. Voříškárnu obklíčila rušná silnice a takřka na talíři ji mají, obrazně řečeno, stovky lidí ze svých panelákových oken blízkých sídlišť. Přestože ztratila svůj venkovský šarm, jako terminus technicus ji Budějčáci stále znají.
A jejím prostřednictvím na ně občas promluví historie. Třeba v nedávno vydané knize Novináři v utajení, která po osmdesáti letech přibližuje humoristický protektorátní samizdat Klepy z židovské plovárny, jehož redaktoři právě u Voříškárny psali u řeky své povídky, drby, básničky i docela kvalitní publicistiku.
Staré duby, které v místě poskytují i dnes blahodárný stín, jsou posledními pamětníky těch časů, vlastně pardon, předposledními. Neboť Voříškárna, kdysi venkovský statek v polích, stále stojí.
A s ní žije i jméno celé lokality, které přežilo v plné síle do 21. století. Rodina Voříšků, myslím, může být na tuto budějckou legendu hrdá.
Související
-
Jan Cempírek: O prastrýci Vlčků
Při rodinných sešlostech se často sklouzává ke vzpomínání na předky. V naší famílii se tuhle vytasil děda s historkou o prastrýci jménem Vlček.
-
Jan Cempírek: Putující cédéčko
Čas od času se v médiích objeví příběh, že moře vyplavilo po dvou stoletích láhev se vzkazem trosečníka. Nu, chci se vám svěřit, že k podobnému příběhu mám nakročeno též.
-
Jan Cempírek: Přezdívky, o kterých netřeba věděti
Znáte to z dovolených. U snídaňového stolu vás zaujme jakási výrazná famílie, nebo podivná dvojice a hned jim v rámci své rodiny přisoudíte interní přezdívku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
