Hana Hosnedlová: Stonání
Jako dítě jsem občas ráda stonala. Ne proto, abych se ulila ze školy, tu jsem měla v té době docela ráda, ale pro ten zvláštní pocit bezpečí, rodinného tepla a obskakování.
Taková menší nastydnutí, bolesti v krku a rýmy, chřipky... to byla celkem běžná diagnóza oněch let. Medila jsem si v pelíšku z peřin na gauči, kolem sebe rozložené knihy, sešity a psací potřeby. Na stolku hrnek s čajem a medem, sirup, který mi nechutnal, ale který jsem poctivě polykala, abych se zbavila nemoci.
Když jsem byla hodně malá, tak se mnou zůstávala doma maminka, ale tím pádem i mladší sourozenci, kteří v ty dny nešli do školky. Takže to nebylo úplně ono – pozornost nepatřila jenom mně.
Později pak mne v takových dnech hlídala babička, kterou jsem opakovaně trápila tím, aby si se mnou zahrála halmu, člověče, nezlob se, žravou dámu nebo karty. Ty nám šly nejlépe. A když jsem únavou odpadla, babička žehlila vyprané prádlo, „štupovala“ ponožky nebo pletla.
Ještě později, když jsem už měla podle rodičů být rozumná, jsem zůstávala doma sama. A musím přiznat, že to taky nebylo to pravé. Chyběla mi prostě ta hřejivá starostlivá péče, čaj jsem si musela ohřívat sama a taky nebylo nikoho, kdo by se mnou konverzoval nebo sdílel mé hráčské vášně.
Vždycky, když jsem pak už v roli babičky hlídala vnoučata, snažila jsem se jim poskytnout právě takové konejšivě bezpečné zázemí, ten pocit, který jsem dodnes nezapomněla. Jenomže to už nefungovalo tak úplně – občas mne totiž nahradila televize nebo video, a od těch se děti pohlazení ani starostlivé péče prostě nedočkaly...
Související
-
Hana Hosnedlová: Hořící stromek
V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly.
-
Hana Hosnedlová: Jak nepromarnit život
Na stránkách knížky Jak nepromarnit život se v pestré kombinaci potkali zástupci různých profesí. Vedle vědce Libora Grubhoffera na otázky odpovídá herečka Věra Hlaváčková.
-
Hana Hosnedlová: Draní peří
Každoročně v hlubokém podzimu jezdí naše parta Old ladies ke kamarádce na chalupu, na což se vždycky moc těšíme. Tentokrát jsme seděly kolem stolu a louskaly ořechy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
