Eva Kadlčáková: Bázlivá babička
Babi bydlela blízko boru. Borovice byly v boru bohaté, pod borovicemi bez, pod bezem borůvčí, v borůvčí bordel. Boží běloby bídně. Babička se do bludiště bála. Beztak se belhala o berlích, bedra ji bolela. Byla bytostně bezmocná…
„Bašta, babi!“ boduje babiččin benjamínek nad bublaninou a bílou bryndou, „bude i bezinkové božolé?“ „Blázínku,“ brebentí babička, „bezinky v borku. V bodlinách borovic bytují bludičky, baziliškové a bůhvíjací běsi!“
„Babské báchorky, babi, banální balast. Bláhová bublina! Bez bázně běž, bezinky ber…“ Bez bázně a bez berlí, blbečku, brumlá si babička…
Boží blankyt bledne, babi bezesně bdí, bojí se budoucnosti. Brzy se berchá, berle bere, v borek se belhá. Bedlivě boltci bachaří.
Eva Kadlčáková: Sarkastická sýkorka
Sýkorka se sluní na sekvoji. (Sou v subtopech sýkorky? Snad sou.) Sýkorka sedí, svými slaboučkými stehýnky semtam šoupne, sleduje, co se šustne.
„Bum!“ bouchne blízko babky. „Běda!“ blebtne babi a bleskurychle berlí v bezoví bezpočtukrát bodá. Bytost bůhvíjaká bezděčně se brání. Břinkne babičku blatníkem. Babi bucne do borůvčí. „Božínku!“ Z bezu bliká bouchnutý bicykl, blízko brečí bodnutý břídil.
„Břicho,“ bulí bicyklista, „a bok.“ „Bude blaze,“ blamuje blazeovaně babi, bere bicyklistu za biceps a belhají se bok po boku borkem.
Bacha: z boroví bůhsuďjaká bestie bučí! „Bij ho!“ breptne babča, bledne a bací sebou. „Babi,“ budí bojácnou babičku bicyklista, „brzděte, byl to býček. Beztak bloudí. Bereme ho.“ „Bodejť,“ a babi, bicyklista i býček berou se k babiččinu bydlu.
„Becherovku?“ „Baže, babičko, becher bodne.“
Bělovlasá babi a bicyklista bez bicyklu báječně se baví…
Související
-
Eva Kadlčáková: Hrášek a housenka
Hrášek a housenka hořeli. Hořeli hezky. Hlavně hrášek. Hrachorovými háčky hladíval housenčiny hebké hoblinky, hojivě k housence hovoříval.
-
Eva Kadlčáková: Katka a kolibříci
Klap. Kudrnatý kluk v koženém křiváku kráčí ke korvetě. Klikne na klíček, kopne koně pod kapotou, kývne k oknu a krouhne to kamsi k dáli...
-
Eva Kadlčáková: Račí roupy
Ráček Richard rád randí. Rejdí rozvodím, rozhlíží se. Rychlými rázy rozráží rákosí, rumpluje rostlinami, rachotí ramínky. Rád by račici. Račí rodinku!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.