Zvuk paliček na peřince neutichá. V Sedlici na Strakonicku zdržují po staletí krajkářskou tradici

„Teď vyrábím drobné dekorace na velikonoční přání, bude to tulipán. Ta technika se jmenuje pláténko, napodobuje vzor tkaného plátna,“ ukazuje sedlická krajkářka Martina Srbová.

V ruce drží osm paliček, jimiž vytváří květinový ornament. „Jsou to čtyři páry, protože my počítáme paličky na páry, ne na kusy. Tulipánek je koncipovaný tak, že by tmavá barva měla lemovat celý okraj květu. Zvolila jsem dvě barvy, aby to bylo plastičtější a zajímavější,“ dodává.

Krajkářská tradice trvá v Sedlici na Strakonicku už přes 450 let. Při výrobě se používají stále stejné pomůcky. „Základem je peřinka, na které se paličkuje, všeobecný název je herdule. Pak samozřejmě paličky, se kterými vyrábíme krajku, na nich máme namotanou nějakou přízi nebo nit. Na herdulce máme připíchnutý vzor, říká se mu mustr nebo podvinek. No, a pak nesmí chybět špendlíky, kterými si přidržujeme daný vzor,“ vyjmenovává Martina Srbová.

Krajkářka Emily Vrbová tvoří modrou květinu. „Já si kreslím vzory sama, cokoli se mi líbí, protože my jako spolek sedlické krajky musíme mít vlastní vzory. Pracuje se na etapy, každá květina je zvlášť, takže to trvá dlouho kvůli tomu, že se každou chvilku začíná znovu,“ ukazuje.

Kdo chce paličkování vyzkoušet, měl by podle Martiny Srbové začít se zkušeným lektorem. „I když máte doma nějakou knížku od zkušené krajkářky, vždycky je lepší, když vám zpočátku někdo pomůže. Díky tomu se vyvarujete zlozvyků, které se potom špatně odstraňují,“ myslí si.

Složitější velikonoční krajku, jako je třeba deseticentimetrové vajíčko, paličkují zkušené krajkářky až čtyři hodiny. Vše záleží na složitosti mustru.