Ztratí se i na známé trase, komolí slova, nemá zábrany. To vše může být znakem počínající demence
Demence neovlivňuje pouze paměť. Může zasahovat také do komunikace, narušovat orientaci v prostoru i čase nebo schopnost zvládat každodenní činnosti. Jaké jsou první projevy onemocnění? Čeho si u svých blízkých všímat? V rubrice Když jde o zdraví odpovídá sociální pracovnice Blanka Tejkalová ze střediska Blanka Diakonie českobratrské církve evangelické v Písku.
Častým projevem počínající demence je ztráta krátkodobé paměti. „Nemocný si třeba velmi dobře pamatuje, co bylo před třiceti lety, úplně dopodrobna, ale bohužel si nevzpomene, co měl ten den k snídani nebo jestli si vzal léky,“ popisuje Blanka Tejkalová.
Problematická je také orientace v prostoru. „Odejde ze svého bydliště obvyklou trasou, kterou chodil vždycky, a i v tomto známém prostoru se ztrácí. V neznámém prostoru se pak už opravdu vůbec neorientuje. Někdy si můžete takového člověka všimnout na ulici, jak různě popochází, obává se zeptat,“ líčí sociální pracovnice.
Nemoc se odráží i v běžné komunikaci. „Ten člověk se pořád vrací, ať už otázkami, nebo ke stejnému tématu, točí se pořád okolo. Pak už se objevuje i neschopnost používat správná slova, komolí, má problémy se skládáním složitějších vět a také nechápe, co mu sdělujete, když je to delší,“ vysvětluje Blanka Tejkalová.
Demence tak podle ní samozřejmě ovlivňuje vztahy s okolím. Chování nemocného se nám jeví jako nepochopitelné a mnohdy i nevhodné. „Jsou druhy demence, kdy lidé už ztrácejí hranice, třeba sedí v čekárně a nahlas komentují, jak kdo vypadá. Nebo se může objevit určitá odbrzděnost i v sexuální oblasti, různé projevy a okolí to prostě nechápe,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
