Změna času vychází letos na Smrtnou neděli

Blíží se Velikonoce. Je to pohyblivý svátek, a tak se každý rok až z kalendáře dozvídáme, na kdy letos svátky jara vyjdou. My vás teď ale s národopiscem Jihočeského muzea Václavem Holasem naučíme, jak si termín Velikonoc sami spočítat, viz následující krátká ukázka:

„Důležitá pro určení data Velikonoc je vždycky první neděle po prvním jarním úplňku. Od té odpočítáme 40 dnů zpátky a tím nám vyjde masopustní úterý,“ radí etnograf. „Popeleční středa po masopustním úterku už je vlastně první velký postní den předvelikonoční období,“ dodává Václav Holas.

Určující byly neděle

Naši předci odpočítávali čas do Velikonoc skrze mezníky, kterými byly jednotlivé postní neděle. „Od Popeleční středy následuje šest postních nedělí. První je Liščí neboli Černá, pak máme  Pražnou neděli, pak je Kýchavná, Družebná, Smrtná a Květná. A po té už začíná Svatý týden. Ten trvá do Božího hodu,“ vysvětluje historik.

Božím hodem velikonočním, pomlázkou a velikonočním pondělkem ovšem pro naše předky Velikonoce nekončily, tak jako pro nás, překvapuje Václav Holas: „Pak ještě dalších čtyřicet dní se slavily Velikonoce, až do Letnic. A pak ještě dalších deset dní, kdy je svátek Seslání Ducha svatého. Takže je to dohromady 90 dní a to už byla významná část roku.“

K času měřenému nedělemi patřily i nejrůznější obyčeje

„První postní neděle, Liščí, je půvabná roztomilým zvykem, kdy nad ránem chodila po zahradě liška a rozvěšovala dětem na stromy preclíky. Samozřejmě to byly maminky, ale je to hezký zvyk, který jsme se rozhodli zpodobnit na naší letošní velikonoční výstavě Strejčku a tetičko, dejte taky vajíčko,“ říká etnograf Jihočeského muzea a kurátor této výstavy Václav Holas.

„Moc hezká je i neděle Družebná,“ pokračuje, „říkalo se jí taky Středopostní, protože figuruje ve středu celého postního období. Už to byl čas menšího uvolnění postních pravidel a bylo zvykem, že se lidé navštěvovali, družili se. A také se v tu dobu odehrávaly námluvy.“

Takové staročeské námluvy měly svá pravidla

Jak vysvětluje odborník na lidovou kulturu: „Chlapci si chodili do rodin říkat o nevěsty. Dostávali tradiční postní pokrm pučálku, což byl naklíčený a opražený hrách, a s pomocí družby si domlouvali podmínky svatby.“

Během velikonočního půstu se svatby konat nemohly, veselí bylo v tu dobu zapovězeno. „Takže když jste se chtěli vzít po Velikonocích, nejzazší termín k dohodnutí svatby byla právě Družebná neděle.“

Pro region Českobudějovicka, Doudlebska a Křemežska je podle Václava Holase typická i tradice Květné neděle, kdy chodili kluci řezat kočičky. „Vázali je do velkých prutů, které se pak světily v kostelích. Naši předci věřili, že posvěcené ratolesti mají očistnou, ozdravnou moc.“

A tak si je slovy etnografa nosili domů, vymetali jimi „blechy“, dávali je za trámy.  „A ty kočičky se zase objevují příští rok, spálené na Popeleční středu. Kdy farář udílí popelec a říká formuli „prach jsi a v prach se obrátíš“. Jako ty kočičky, které byly na Květnou neděli v rozkvětu a na Popeleční středu jsou spálené. Krásný nový život se obrátil v prach. Připomíná se tím věčný koloběh života,“ uzavírá Václav Holas.

Plnou verzi rozhovoru si můžete pustit z odkazu v tomto článku. A s etnografem Václavem Holasem se navíc můžete setkat osobně, a to na Zelený čtvrtek v hlavní budově Jihočeského muzea v Dukelské ulici v Českých Budějovicích, kde bude v rámci doprovodného programu k velikonoční výstavě od 9:00 do 17:00 hodin "otloukat píšťaličky".