Žen na letištích přibývá. Jedna pracuje i na řídicí věži v Plané u Českých Budějovic

23. duben 2017

Jejich pracovní doba se řídí východem a západem slunce. Musí mít minimálně maturitu, umět anglicky a výhodou je určitě láska k letadlům a létání vůbec. Řeč je o dispečerech na Jihočeském letišti v Plané u Českých Budějovic.

Na řídicí věži se jich tu střídá několik, mezi nimi i jedna žena - Klára Anderlová. Komunikativní absolventka oboru Řízení letového provozu naviguje letadla ze země už více než třicet let. Na její pracoviště, tedy řídicí věž v Plané vede téměř devadesát schodů.

„Do práce nastupuji v půl sedmé ráno, zapínám rádia, vyzkouším spojení a musím připravit předpověď počasí na poradu před směnou. Pak se to všechno rozjede a jsme tady až do soumraku, tedy asi půl hodiny po západu slunce. V zimě máme pohodičku, to jsme doma třeba už v půl šesté, ale v létě třeba až v půl jedenácté,“ popisuje svůj pracovní den.

Z prosklené řídicí věže má krásný výhled, může se kochat mimo jiné pohledem na Kleť, ale nejdůležitější je, aby měla přehled o tom, co se děje na přistávací ploše. Ve věži má rádia pro komunikaci s piloty, hodiny se světovým časem, podle kterého se řídí letový provoz, a malou meteorologickou stanici, aby mohla pilotům předávat především informace o větru.

Dispečer na letišti by podle Kláry Anderlové měl být bystrý, pohodový a se smyslem pro organizaci práce. „Člověk si to tady musí zorganizovat, když letadlo přilétá. Pak je nutná angličtina a ještě nějaký jazyk navíc se hodí. Když na nějakého staršího německého pilota promluvíte německy, velmi vám poděkuje,“ dodává.

To, že na letišti pracuje žena, není úplně běžné, ale zástupkyň něžného pohlaví přibývá. „Myslím si, že žen už je na věžích více, potkávám je i na Ruzyni. Věřím, že když pilot slyší můj ženský hlas, je to pro něj příjemné. Já tu práci dělám ráda a podle pilotů je to poznat. Já se totiž usmívám i do rádia a telefonu,“ uzavírá.

Spustit audio