Závišův kříž ve Vyšším Brodě patří k nejcennějším pokladům kláštera i České republiky. Jeho původ stále obestírá tajemství

Vstupujeme do Rožmberské oratoře klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Už těžké pancéřové dveře, které prostor chrání, dávají tušit, že za nimi není běžná součást klášterního inventáře. Před námi je jeden z národních pokladů – Závišův kříž.

Na první pohled upoutá dvouramenný zlatý kříž posázený drahokamy stojící v krychli z neprůstřelného vrstveného skla. To nejcennější je ale ukryto uvnitř kříže. „Je to velmi vzácná relikvie. Uvnitř je dřevo Svatého kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus,“ vysvětluje převor vyšebrodského kláštera Justin Berka.

Právě kvůli této relikvii vznikla mimořádně vzácná schrána ze zlata, drahých kamenů a dalších cenných materiálů. Kříž je možné rozložit na několik částí. Po sejmutí přední a zadní části zůstane konstrukce, uvnitř níž je dřevo uchováno.

Zajímavý je také pohled na relikviář zezadu. Výzdoba se od přední strany výrazně liší a jsou na ní patrné starší prvky, mimo jiné emailové výjevy světců. Převor Justin Berka proto návštěvníkům doporučuje, aby kříž obešli a prohlédli si ho ze všech stran. Jednotlivé části totiž vznikaly v různých obdobích a celý předmět v sobě nese stopy dlouhého vývoje.

Také podstavec Závišova kříže je mladší než samotný relikviář. Současná noha pochází podle výkladu v klášteře z roku 1814 a je pozlacená. Původní byla zlatá, ale klášter o ni přišel v době napoleonských válek.

Původ památky stále obestírá tajemství

Jedna z hypotéz kříž spojuje s uherským korunním pokladem, který se kolem roku 1270 dostal do Čech. Do Prahy ho měla přivézt Anna Mačevská, dcera uherského krále Bély IV., když uprchla před mocenskými boji za svou dcerou Kunhutou, manželkou Přemysla Otakara II.

Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278 zůstala část královských klenotů v rukou ovdovělé královny Kunhuty. Právě s ní později spojil svůj život mocný jihočeský šlechtic Záviš z Falkenštejna. Jejich vztah přerostl v milostný poměr, narodilo se jim dítě a nakonec uzavřeli sňatek.

Podle jedné z hypotéz mohl Záviš získat drahocenný kříž právě od Kunhuty. Vyšebrodským cisterciákům jej pak patrně daroval někdy mezi lety 1280 a 1288.

Volba Vyššího Brodu nebyla náhodná. Klášter založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka jako rodový klášter mocných Vítkovců. Na jeho počátcích se podíleli také další příslušníci rodu, mezi nimi Závišův otec Budivoj a strýc Vítek z Krumlova. Klášter zároveň sloužil jako významná rodová nekropole. Uložení mimořádně cenné relikvie tak zdůrazňovalo význam nejen samotného opatství, ale i rodu, který s ním byl úzce spojen.

Pohnutý byl i osud samotného Záviše z Falkenštejna. Patřil k předním Vítkovcům, kteří se dostali do konfliktu s Přemyslem Otakarem II. Po králově smrti se stal blízkým člověkem královny Kunhuty a později získal mimořádné postavení také u jejího syna Václava II. Byl jeho otčímem, poručníkem a fakticky patřil k nejmocnějším mužům Českého království. Nakonec však upadl v nemilost, byl uvězněn a roku 1290 popraven.

Závišův kříž zůstal ve Vyšším Brodě a stal se jedním z nejcennějších předmětů zdejšího klášterního pokladu.

Rožmberská oratoř

Také místo, kde je dnes vystaven, má svůj vlastní příběh. Rožmberská oratoř byla soukromou modlitebnou šlechtického rodu. „Tady bývalo velké okno a tady seděli Rožmberkové a byli účastni mše svaté, která probíhala dole v presbytáři kostela,“ líčí Justin Berka.

Dnes mohou návštěvníci Závišův kříž spatřit v rámci samostatné prohlídkové trasy. Ta vede také do gotických sklepů, kde je expozice věnovaná historii relikviáře a archeologickému průzkumu rožmberské hrobky.

Prohlídky na dvou trasách jsou pro návštěvníky připravené od května do konce září denně, kromě neděle, což je výjimkou oproti jiným historickým objektům. Od října do května je možné si prohlídky objednat na víkendové časy.