Závišův kříž po 40 letech znovu odhalil své nitro. Ukrývá i druhou relikvii z původního dřevěného jádra

Závišův kříž je mimořádně cenný středověký dvouramenný relikviářový kříž, jehož hlavní část vznikla ve 13. století. Národní památkový ústav jej datuje přibližně do let 1220 až 1230, zatímco vládní dokument jej obecněji označuje jako zlatnickou práci z druhé čtvrtiny 13. století. Od roku 2010 je samostatnou národní kulturní památkou.

Podle převora vyšebrodského cisterciáckého kláštera Justina Berky je Závišův kříž zmiňován už roku roku 1271. V místní kronice se píše o velkém průvodu, v jehož čele byl kříž nesen.

Původně totiž sloužil také jako procesní kříž a jeho nosné jádro bylo dřevěné. Roku 1775 ho nahradila konstrukce ze stříbra. Část původního dřeva však podle nejnovějších výzkumů zůstala uvnitř a dnes tvoří druhou hlavní relikvii ukrytou v nitru kříže.

Převor Justin Berka a Závišův kříž v oratoři vyšebrodského klášterního kostela|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Originál Závišova kříže je v současnosti uložen v cisterciáckém opatství ve Vyšším Brodě, konkrétně v Rožmberské oratoři nad kaplí svatého Benedikta v opatském kostele.

V letošním roce uplynulo 80 let od návratu Závišova kříže do Československa po dramatických událostech druhé světové války, 40 let od jeho rozsáhlého restaurování na Pražském hradě a 10 let od zahájení současné etapy digitalizace a nového nedestruktivního výzkumu této mimořádné památky.

Ve Vltavínu tedy budeme mluvit s Jiřím Šindelářem, vedoucím výzkumného týmu, který právě letos dostal mimořádnou příležitost provést detailní restaurátorskou kontrolu jedné z nejvzácnějších památek českého a evropského kulturního dědictví.

Závišův kříž byl při této příležitosti po dlouhých čtyřiceti letech znovu otevřen a jeho nitro podrobně zdokumentováno.

Jiné kameny, než se dosud uvádělo

Průzkum přinesl zásadní nové poznatky o podobě a způsobu uložení relikvií uvnitř kříže. Významně se podařilo zpřesnit také dosavadní informace o jeho hlavní relikvii – dřevu Svatého kříže.

Podle Jiřího Šindeláře nový průzkum koriguje i některé údaje o výzdobě kříže, které se opakovaly po desítky let. „Pravda je, že nám sedí počet kamenů, ale už nesouhlasí počet perel. A ten největší rozdíl je v určení některých kamenů,“ říká.

Dosud se například uvádělo, že jsou na kříži čtyři rubíny, ale ve skutečnosti tam není ani jediný. Centrální kámen pokládaný za rubín je safír neobvyklé barvy. „Je to veliké překvapení, protože ty kameny opravdu na první pohled jsou krvavě červené, nebo zabarvené do červených odstínů, a tvrdost odpovídá. My ale už víme, že jsou to korundy,“ dodává Jiří Šindelář.

Čtěte také

Když podzimní slunce svítí do kostela ve Vyšším Brodě, ukazuje místo, kde se skrývá hrobka Rožmberků

A co samotné relikvie ukryté uvnitř Závišova kříže? Traduje se, že hlavní z nich je kouskem dřeva z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.

„Hlavní relikvie je v úplném srdci toho kříže, na křížení vertikálního a spodního horizontálního břevna. A máme hned dvě pašijové relikvie s tím, že jedna je relikvií primární. Je to opravdu cedrové dřevo, které nás samozřejmě navádí už k Blízkému východu a které by mělo být tou hlavní relikvií, tedy částí samotného Kristova kříže. A pak je tam to druhé dřevo,“ popisuje Jiří Šindelář.

Tím druhým dřevem je podle závěrů nejnovějšího průzkumu část původního dřevěného jádra Závišova kříže. Během přibližně pěti staletí, kdy byla hlavní cedrová relikvie uložena právě v tomto dřevěném jádru, se i z něj stala takzvaná dotýkaná relikvie. Když byla v 18. století původní vnitřní konstrukce nahrazena novou, byl tento kus dřeva uložen do nitra kříže spolu s cedrovou relikvií.

Cisterciácké opatství Vyšší Brod a Spolek přátel kláštera ve Vyšším Brodě uspořádaly ve čtvrtek 10. září 2026 mezinárodní sympozium a tiskovou konferenci věnované Závišovu kříži. Další výsledky představené na sympoziu i v nové knize připomeneme ve Vltavínu, který si můžete poslechnout online.