Zapnout všechny smysly, uklidnit se a ponořit se do dění, popisuje práci divadelního fotografa Pavel Hejný

Pavel Hejný měl k divadlu vždy blízko. „Já jsem v divadle vyrostl. Můj táta byl herec v černém divadle a maminka byla ředitelkou loutkového divadla, takže moje cesta k divadlu byla úplně přirozená,“ vysvětluje.

Sám studoval scénografii, ale ve škole ho nadchl volitelný obor fotografie. „Tam jsem poprvé pracoval s foťákem, který měl průhledový hledáček, naučil jsem se vyvolávat fotky v černé komoře. Zároveň jsem se naučil pracovat s hloubkou ostrosti, začal jsem se zajímat o to, jaký vliv má světlo, a pohltilo mě to,“ vzpomíná.

Zároveň ho to pořád táhlo k divadlu. „Začal jsem fotit alternativní scény, velice brzy i pro balet Národního divadla, přes to jsem se zase dostal k focení portrétů, focení pro časopisy, setkával jsem se s módními návrháři, postupně se to všechno propojilo,“ líčí.

Dnes se věnuje jak reklamní fotografii, tak zachycování uměleckých představení. „Myslím si, že zkušenosti, které naberu v komerční tvorbě, můžu zase vrátit tomu divadlu, ze kterého jsem vlastně vzešel,“ komentuje.

Každé divadelní fotografii přitom předchází dlouhá příprava. „Práce divadelního fotografa je o tom, že zapnete všechny smysly, zároveň se musíte vnitřně uklidnit, napojit na ty herce, atmosféru, na tu hru. Musíte se úplně ponořit do toho, co se děje okolo, a snažit se zachytit co nejvěrněji svoji zkušenost,“ říká Pavel Hejný.

Rozhovor s fotografem Pavlem Hejným si poslechněte v kulturním magazínu Kavárna.