Zábavní pyrotechnika psy velmi stresuje, pomoci může ovázání těla

„Venčím pravidelně v parku a opravdu je problém s petardami. Celoročně tu hlavně děti odpalují různé kuličky a hází to pod nohy psům i starým lidem,“ popisuje Daniela Bambasová, která bydlí v Dukelské ulici v Českých Budějovicích.

Její malá fenka Amy to zatím naštěstí zvládá. „Zatím je to bojovnice, vždy začne jen štěkat. Předtím jsem ale měla psa, kterému takto hodili dělobuch pod nohy, a byl potom vystrašený při jakémkoli větším hluku,“ vypráví.

Podobný problém řeší i pejskař Ivan. „Když jdu venčit psa, tak musím být obezřetný nejen, aby on něco neudělal, ale také aby se mu něco nestalo, protože tady to bouchá pod nohama,“ dodává.

Psi vnímají hluk z pyrotechniky několikanásobně silněji než lidé. Následky jsou proto mnohdy fatální. „Pes se lekne a třeba vběhne pod auto, což může končit i smrtí, nebo se ztratí. Jednou jsme ošetřovali psa, který byl popálen, ale to je výjimečný případ,“ vzpomíná veterinářka Lucie Míková.

Problém se může objevit až po několika letech. „Psovi to třeba pět let vůbec nevadí a pak vedle něj zasviští rachejtle a je to pro něj tak nepřirozené a hrozné, že od té doby odmítá chodit na vycházky, utíká, i když neslyší žádný výrazný zvuk a podobně. Skutečně psychické následky tam mohou být veliké,“ dodává veterinářka.

Existují ale preventivní metody, které mohou pomoci takovým situacím předejít. „Doporučuje se nahrát si rány dělobuchů a postupně a hlavně potichu to po malých dávkách pouštět. Pak zvuk pomalu zesilovat, aby si na něj pes zvykal. Nemůžu říct, jestli to skutečně funguje, ale psí psychologové to doporučují,“ radí Lucie Míková.

Další možnost, jak zklidnit psa, který se bojí pyrotechniky, vyzkoušela redaktorka Lucie Hochmanová. Metoda spočívá v ovázání těla zvířete.

„Mám doma sedmiletou fenku argentinské dogy, která špatně reaguje na ohňostroje a dělobuchy, zrychleně dýchá a schovává se. O Silvestru jsem vyzkoušela takzvanou bandáž, kdy se pes ováže dlouhou šálou. Nejprve se šála přiloží přes hrudník, pak se přeloží na zádech, provleče pod břicho, znovu zkříží a zaváže na zádech,“ popsala.

Samotnou ji překvapilo, jak pes potom reagoval. „Ve chvíli, kdy jsem ji takto ovázala, se okamžitě zklidnila. Přestože už venku bouchaly petardy, lehla si na svoje oblíbené místo a usnula. Potom o půlnoci, když byl hluk větší, začala koukat z okna, co se děje, ale rozhodně ty reakce nebyly takové jako v minulých letech,“ dodala.

Na tuto techniku je ale podle ní lepší psa předem postupně zvykat. Ne všichni totiž snesou hned takové ovázání těla, výhodu mají majitelé psů zvyklých na kšíry.