Za žhářství upálení, za úklady rozčtvrcení, za loupež lámání kolem. Středověké tresty byly kruté

K tomu patřilo i neveselé řemeslo katů neboli mistrů popravních. „To byl vlastně takový trpký osud. Podle nepsaných pravidel bylo řemeslo dědičné a přecházelo z otce na syna. Počestní občané by mezi sebe ani katova syna nepřijali, byl pro ně totiž nečistý. Společnost katy nutně potřebovala, ale přitom jimi opovrhovala,“ vypráví Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Ani po smrti neměli kati právo na místo mezi ostatními. Na hřbitově pro ně býval vyhrazen samostatný kout u hřbitovní zdi. „A ani největší chudák by se přes vidinu slušného majetku, který kat za svou práci získával, nenechal přemluvit, aby toto opovrhované řemeslo vykonával,“ dodává Alois Sassmann.

Čtěte také

Erby a znaky vznikly z čistě praktických vojenských důvodů, pak se jejich používání stalo módou

Ve středověkých mučírnách se užívaly různé nástroje. Jedním z nich byl žebřík neboli skřipec. „Dole byl široký hřeb, na který byl katem odsouzenec připoután za ruce, a nahoře bylo kolo spojené s rumpálem. Katovi pacholci otáčeli rumpálem a tělo se za opravdu šílených bolestí natahovalo,“ popisuje genealog.

Dobové dokumenty podle něj potvrzují, že katovské řemeslo vyžadovalo otrlé povahy. Kat totiž musel podle předpisů stát na žebříku vedle mučeného a držet jej za opasek, takže se mu do uší nesl nelidský řev.

Nejrozšířenějšími tresty v Čechách bylo oběšení a stětí hlavy. „Za žhářství se upalovalo, za úklady proti vrchnosti se čtvrtilo, za loupež se vynášel trest smrti lámání kolem a utínaly se ruce, uřezávaly uši a nos, vyřezáván býval i jazyk. Naši předkové dokázali být krutí až k nevíře,“ dodává Alois Sassmann.