Za první republiky byl v Tučapech velkostatek se zámkem, lihovarem a rybníky. Obec tvořilo 155 domů

Zámek v Tučapech je v soudním odhadu z roku 1813 popsán jako budova o dvou křídlech se třemi nárožními věžičkami. „Kniha Soběslavsko z roku 1930 pak uvádí jako majitelku Elišku Weberovou. K velkostatku patřilo kromě zámku šest obytných domů, sádky, panský dvůr Malovec, cihelna, hájovna, myslivna a lihovar. Velkostatek zaměstnával čtyřicet dělníků, měli tam vyspělé rybniční hospodaření, ve 22 rybnících chovali hlavně kapry a štiky,“ doplňuje Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Tomu, kdo hledá své předky z Tučap, doporučuje nejprve nahlédnout do obecní kroniky. „Tučapy mají krásně zpracovanou obecní kroniku čítající stovky stran. Fond velkostatku je uložen v archivu v Jindřichově Hradci, ale ten bohužel není moc obsáhlý, je až z konce 18. století. Lepší je to s matrikami, ty jsou v Třeboni a jsou pro zdejší faru zachovány už od roku 1693,“ říká.

Tučapský velkostatek je popsaný i v berní rule z roku 1654. Podle ní v tu dobu Tučapy vlastnil rytíř Jáchym Špulíř a hospodařilo zde devět sedláků – Martin Ženíšek, Václav Zikeš, Václav Bartoň, Jan Bárta, Jan Němec, Šimon Havelka, Pavel Krameš, Václav Hrsek a Jakub Pikal.

Čtěte také

Dirigent Karel Ančerl z Tučap jako jediný ze své rodiny přežil Osvětim. Pak získal světový věhlas

Do roku 1848 byly Tučapy jedním z největších židovských sídlišť na Soběslavsku. „Roku 1723 tam žilo dvanáct židovských rodin, před polovinou 19. století asi třicet rodin. Místní židovská čtvrť zvaná Nouze se skládala ze dvou částí oddělených rybníkem. Ten je dneska už vysušený,“ popisuje Alois Sassmann.

V severní části byla synagoga, židovská škola a rabinát. V jižní části špitál a třináct domů. „Bohoslužby se v synagoze konaly asi do první světové války. Roku 1934 byla adaptována na sokolovnu a po roce 1950 přestavěna na moderní tělocvičnu,“ vypráví genealog.

Mezi nejvýznamnější tučapské židovské rodáky patří kapelník Osvobozeného divadla a později dirigent České filharmonie Karel Ančerl. Většina tučapských židů byla za druhé světové války odvlečena do koncentračních táborů. Vrátili se jen tři lidé, Karel Ančerl byl jedním z nich.

Co se týče období první republiky, roku 1930 je v Tučapech doloženo 155 čísel popisných. „Řídícím učitelem ve výslužbě byl František Martínek, hajným Jan Mach, strážmistry byli Petr Šourek a Václav Hašek a hostinskými Jindřich Hemer, Josef Dvořák a Anežka Nováková. Obvodním lékařem byl Josef Havel, na mlýně žil mlynář Rudolf Kordík. Pekařskou živnost měli Marie Cihlová a Jan Smrž, kovářské řemeslo provozoval Josef Ondřej, listonošem byl Tomáš Vyhlídka, porodní asistentkou Marie Klouzová, malířem pokojů František Bláha. A jinak zde žilo ještě mnoho rolnických a dělnických rodin,“ vyjmenovává Alois Sassmann.