Z honosného kláštera v Opařanech na Táborsku se v 19. století stal ústav pro choré pomatence
Královský český zemský filiální ústav pro choré pomatence fungoval v 19. století v Opařanech na Táborsku. Začněme ale od začátku. Původně stávala v Opařanech tvrz, na jejímž místě vznikl v polovině 17. století menší kostel sv. Františka Xaverského.
Netrvalo dlouho a pražští jezuité začali v letech 1717 až 1735 stavět v téže lokalitě honosný klášter i s novým kostelem. Ten starý nechali strhnout. Autorem projektu se stal věhlasný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.
Když Marie Terezie zrušila roku 1773 jezuitský řád, získal opařanské zboží rod Paarů a připojil ho k Bechyni. Překotný historický vývoj ukončily až události v 19. století. V jeho druhé polovině byl areál kláštera, nyní už stále častěji nazývaného jako zámek, nabízen k pronájmu českému zemskému výboru.
Ten jej nakonec využil k bohulibým účelům. V létě 1887 tu po stavebních adaptacích vznikl Královský český zemský filiální ústav pro choré pomatence v Opařanech, který měl k dispozici 38 místností se zázemím pro 211 pacientů.
Necelé dva roky nato zemský výbor objekt odkoupil a jeho využití se již nezměnilo. Od dob první republiky pak ústav funguje pro děti.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
