Z Benešovy vily se stalo rekreační zařízení pro úzký okruh vyvolených. Až mnohem později vznikl památník, jak si přála Hana Benešová

Až do své smrti trávila v rodinné vile čas a udržovala volný přístup ke hrobu svého manžela. V roce 1973 sepsala závěť, v níž dědicem vily v Sezimově Ústí a části jejího vybavení učinila Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře.

Hana Benešová zemřela 2. prosince 1974. Dědické řízení proběhlo v následujícím roce. Paní Hana odkázala rodinnou vilu muzeu s podmínkou, že v ní zřídí památník Edvarda Beneše. Bohužel doba nepřála ani Edvardu Benešovi, natož zřízení jeho památníku.

Zřizovatel muzea Okresní národní výbor v Táboře nechal vilu manželů Benešových převést na Úřad předsednictva vlády ČSSR a pracovníkům muzea nařídil, aby si odvezli zděděné vybavení.

Koncem roku 1975 skončila část vybavení sezimoústecké vily v muzejním depozitáři na několik desetiletí. Přístup k hrobce manželů Benešových, kam byla umístěna i urna s ostatky paní Hany, byl pro veřejnost uzavřen.

Poslední vůle naplněna až po 50 letech

V letech 1976 až 1978 prodělala Benešova vila přeměnu, během níž se z rodinné vily stalo rekreační zařízení nejvyšších vládních představitelů naší republiky. Pro velmi úzký okruh vyvolených se takto využívala až do roku 2023.

Již v březnu 1990 ale došlo k otevření části zahrady s hrobkou Benešových a od roku 2001 začalo postupné zpřístupňování interiéru vily. Jednalo se však jen o několik málo dní v roce.

V letech 2006 až 2009 proběhla rozsáhlá rekonstrukce vily, která jí vrátila podobu ze třicátých let minulého století. Zpřístupňování vily se v dalších letech zlepšovalo.

V březnu 2026 pak došlo k definitivnímu naplnění poslední vůle Hany Benešové, kdy Úřad vlády převedl vilu a přilehlé nemovitosti na Husitské muzeum v Táboře. Muzeum již od roku 2005 provozovalo ve volně přístupné části zahrady Památník dr. Edvarda Beneše, prezidenta republiky.

Od března 2026 pak celý areál vily manželů Benešových a přilehlé zahrady nese označení Památník Edvarda Beneše.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.