Z augustiniánského kláštera v Táboře se v 19. století stala věznice, dnes budovu využívá muzeum

Augustiniánští mniši dostali pozemky v severozápadní části města ke stavbě kláštera a kostela. Zástavba zde byla značně poničena při obléhání města císařskou armádou v letech 1620 a 1621. Výstavba kostela Narození Panny Marie a kláštera trvala několik desetiletí.

Barokní kostel s přilehlou dvoupodlažní budovou kláštera zůstal domovem augustiniánských mnichů do roku 1816. Císař Josef II. zdejší klášter nezrušil, ale zakázal přijímání nových bratří. Právě v roce 1816 zemřeli dva z posledních tří mnichů. Poslední táborský augustinián odešel do kláštera ve Lnářích.

Osiřelou klášterní budovu chtěli táborští měšťané využít ke zřízení gymnázia, ale tento projekt nevyšel. Objekt získal místní kriminální soud pro svoji věznici. Takovýto osud stihlo po josefínských reformách mnoho klášterů.

Klášterní budova byla stavebně oddělena od kostela a ještě na západním a severním křídle o jedno patro zvýšena. Věznice zde fungovala až do padesátých let 20. století. Poté objekt využívala československá lidová armáda.

Budova chátrala. Havarijní stav prozrazovaly opadané a oprýskané omítky, v některých částech propadlé stropy, do objektu také zatékalo. Tento obrázek nebyl dobrou vizitkou pro národní kulturní památku.

V roce 1975 převedl okresní národní výbor v Táboře bývalý augustiniánský klášter do majetku Muzea husitského revolučního hnutí, které sem postupně přestěhovalo svá pracoviště a postaralo se také o rekonstrukci.

Mnichy, po nich vězně a jejich dozorce tedy nakonec vystřídali pracovníci muzea, kteří píší novou kapitolu historického objektu v městské památkové zóně Tábor.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.