Vzpomínky bývalého děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity Karla Skalického
Příběh teologa Karla Skalického začíná v době první republiky. Narodil se v Hluboké nad Vltavou v roce l934 a po válce se pak přestěhoval s rodiči do Českého Krumlova, kde jeho otec pracoval na lesním ředitelství. „Rodiče byli oba velmi zaměstnaní a neměli na mě čas,“ vzpomíná, „a tak jsem si brzy našel v Krumlově partu. Naším ideálem byly tehdy Rychlé šípy, ale sem tam jsme provedli i nějakou tu lumpárnu.“
Netrvalo dlouho a Skaličtí se opět stěhovali, tentokrát do Horní Plané a později do Rojšína. Když totiž otec po Únoru odmítl vstoupit do komunistické strany, přišel o své místo a skončil v pracovních táborech. „Myslím, že mě tehdy otec vychovával právě svou nepřítomností. Vážil jsem si ho za to, že své postoje ani pod nátlakem nezměnil, “ říká Karel Skalický. Rodiče ho sice poslali studovat do Prahy, ale na vysokou školu se kvůli špatnému kádrovému profilu stejně nedostal. Teprve po roce práce v krajské vodohospodářské službě mohl nastoupit na Vysokou školu zemědělskou.
„Tehdy jsem se hodně zajímal o matematiku, fyziku, ale také o literaturu, filozofii a hudbu. Ale k osudovému setkání, které změnilo můj život, došlo o Velikonocích roku l955,“ dodává. Právě tehdy se Karel Skalický seznámil s premonstrátem Vladimírem Třebínem a pod jeho vlivem se rozhodl pro kněžskou dráhu. O rok později s ním přešel ilegálně hranice, dostal se do Říma a začal studovat teologii na Lateránské univerzitě: „Úplně jednoduché to tehdy nebylo: neuměl jsem ani slovo italsky a ani slovo latinsky. Moji italští spolužáci ale naštěstí latinu taky moc neuměli, byli jsme na tom podobně.“
Shodou okolností začal pak Karel Skalický – už jako kněz – pracovat v Oratoriu sv. Petra ve Vatikánu právě v době, kdy probíhal 2. vatikánský koncil. „ Tak jsem se dostal na vatikánské území a po celý čas koncilu jsem tam pobýval, v posledním roce už přímo v koncilní síni, kde jsem mohl být svědkem těch nejdůležitějších jednání. Myslím, že to pro mě byla jedna z nejcennějších životních zkušeností. Díky tomu jsem se také setkal s kardinálem Beranem a stal jsem se jeho druhým sekretářem,“ vypráví Skalický.
Po smrti kardinála Berana v roce l969 začal Karel Skalický vyučovat na Lateránské univerzitě, kde na katedře fundamentální teologie přednášel až do roku 1993. Zároveň byl také kaplanem u bratrů maristů, což je laická kongregace, která působí po celém světě, a tak se s ní dostal i do Afriky nebo Latinské Ameriky.
„Po roce l989 nebylo vůbec jednoduché rozhodnout se pro návrat domů,“ říká Karel Skalický, „ale nakonec jsem v roce l994 začal působit jako farář na Hluboké a zároveň jsem vyučoval na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.“ Na této fakultě se stal o dva roky později děkanem.
Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka