Vyšehrad byl královským hradem, nakrátko dokonce i sídlem panovníka
Mohutná skála tyčící se vysoko nad řekou Vltavou se stala ikonickým místem nejen Prahy, ale i celé naší země, a také předmětem mnoha pověstí.
Osídlena byla už od nejstarších dob, ale první spolehlivé doklady o existenci vyšehradského hradiště pocházejí z poloviny 10. století. Jak šel čas, stal se Vyšehrad královským hradem, nakrátko dokonce i sídlem panovníka.
Největšího významu dosáhl za vlády přemyslovského knížete Vratislava II., který byl jako první korunován českým králem. Aby se vyhnul neustálým sporům s mladším bratrem Jaromírem, přesunul panovnické sídlo z Pražského hradu na Vyšehrad.
Tou dobou byla postavena románská kapitulní bazilika svatého Petra a Pavla, bazilika svatého Vavřince a rotunda svatého Martina a Vyšehrad byl obehnán kamennými hradbami. Po čase sláva Vyšehradu opět ustoupila Pražskému hradu. Poté, co Vyšehrad pobořily husitské oddíly, se zde začali usazovat chudí řemeslníci a pomalu osidlovat zpustlé plochy na hradě i v podhradí.
Později Vyšehrad přestavěli do podoby barokní pevnosti, kterou si udržel dodnes. Stal se místem posledního odpočinku našich nejvýznamnějších velikánů a také místem procházek a impozantních výhledů na stověžatou Prahu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
