Vysaďte si na zahradě muchovníky, jsou nenáročné a přitom atraktivní hned několikrát v roce
Muchovníky (latinsky amelanchier) jsou dřeviny z čeledi růžovitých, které vytvářejí obvykle široce rozložité keře. Léta opomíjená rostlina zažívá v očích pěstitelů konečně lepší časy. Muchovníky byly vzaty na milost a začínají se pěstovat stále více.
Nepochybně má na tom podíl celá řada okolností. Muchovníky jsou totiž atraktivní hned několikrát v roce. Obvykle v dubnu kvetou, a to někdy velmi bohatě. Z květů se vyvinou drobné, ale četné plody, vzdáleně připomínající plody borůvek. Jsou jedlé a chutné, v puse se podobnost s borůvkou ale už docela rozchází.
Muchovníky se pěstují poměrně snadno. Jsou to nenáročné keře, které nejlépe prosperují na slunných stanovištích v propustných půdách běžné kvality. Vyhovují jim nejvíce neutrální, nebo mírně kyselé půdy.
U běžných typů je důležité dopřát muchovníkům dostatek prostoru, protože často rostou šířky. Vytvářejí více kmenů, čímž vzbuzují velmi silný architektonický dojem. Proto se používají často na veřejných prostranstvích ve městech a obcích.
Poslední roky přinesly nové zajímavé odrůdy muchovníků, z nichž některé rostou do pravidelného, sloupovitého tvaru. Tyto odrůdy (například obelisk a rainbow pillar) se proto hodí i do menších zahrad a pěstování ve větších nádobách. Také se z nich dají zapěstovat pěkné živé ploty.
Pro plody se pěstují ovocné odrůdy, které bohatě plodí. V Severní Americe se tyto keře pěstují i pro komerční sběr plodů na plantážích. Z ovocných odrůd za zmínku stojí třeba martin, northline nebo smoky.
Na podzim, s koncem zahradnické sezóny, se muchovníky svým majitelům odmění ještě jednou. Jejich listy se vybarvují do zlatých až oranžových odstínů. Některé druhy muchovníků se s oblibou používají i ve výsadbách na rozhraní lidských sídel a krajiny, existují dokonce odrůdy, které se roubují na kmenotvornou podnož a dále se uplatňují jako alejové stromy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.