Vychází další kniha z edice Hříšní lidé království českého

KNIŽNÍ TIPY

Chuc Palahniuk: Prokletí
Odeon vydává knihu populárního amerického spisovatele Chuca Palahniuka Prokletí. Je to jeho dvanáctý román a opět je to čtení pro silnější povahy. Jak se dočteme na záložce, je to průvodce peklem. Tam totiž skončí třináctiletá hrdinka po předávkování marihuanou a prožívá tam věci, které mohou být odpudivé nebo zábavné, podle toho, nakolik je vám autor blízký. Knihu přeložil Richard Podaný.

Prokletí (Chuc Palahniuk)|foto: MOBA

Vladimíra Dvořáková: Rozkl(r)ádání státu
Rozkládání /Rozkrádání/ státu je titul nové knihy politoložky Vladimíry Dvořákové. V krátkých textech se autorka zamýšlí nad nešvary naší současné společnosti a hledá východiska.Z knihy se dozvíme i leccos konkrétního o tom, jak náš stát funguje ve všech svých složkách a jak je důležité, aby příslušné instituce byly správně nastaveny. Nechybí samozřejmě kauza plzeňských práv jako typický příklad vzniku klientelistických vazeb. Knihu vydává Euromedia Group.

Rozkl(r)ádání státu (Vladimíra Dvořáková)|foto: Euromedia Group

Vladimír Kos: Květen 1945 v jižních Čechách
Amatérský badatel Vladimír Kos sbírá už řadu let staré československé fotografie – zaměřuje se na roky l914 až 1968. V jeho sbírce jsou i snímky z konce druhé světové války. Vydává je MF v knize nazvané Květen 1945 v jižních Čechách. Najdeme tu na 350 snímků z celého kraje, které zatím většinou nebyly nikdy publikovány. Můžeme na nich vidět například snímky z poničených Mirotic, záběry z květnového povstání v Čimelicích nebo v Bernarticích,ale třeba i pokus o lynčování německé nacistky v Lišově – jak autor uvádí, o lynč se tu pokusili její čeští informátoři.

Květen 1945 v jižních Čechách (Vladimír Kos)|foto: Nakladatelství Mladá fronta

František Dvořák: Benátky
Jestli se náhodou v létě chystáte na sever Itálie, mohla by se vám hodit kniha prof. Františka Dvořáka Benátky. Známý historik umění nás provede tímto městem trochu jinak než běžné bedekry. Nahlédneme nejen do těch nejznámějších památek, ale hlavně s ním projedeme benátské kostely, opravdové pokladnice renesančního umění. Knihu Františka Dvořáka Benátky vydává NLN.

Benátky (František Dvořák)|foto: Nakladatelství Lidové noviny

Alena Ježková: Dobrý svět
Novou knížku pro děti napsala Alena Ježková. Jmenuje se Dobrý svět a tři malí vypravěči v ní líčí své dětství ve vesničce, kde končí silnice. Dobrý je celý svět, ve kterém žijí, i když tu prožívají jen všední věci. Přesto je knížka plná hezkých příběhů – vychází v Albatrosu, ilustrovala ji Darja Čančíková.

Dobrý svět (Alena Ježková)|foto: Nakladatelství Albatros

NÁŠ TIP

Nová kniha Vlastimila Vondrušky vychází opět v edici Hříšní lidé království českého v nakladatelství Moba. Setkáme se v ní s Vondruškovým oblíbeným hrdinou

Podivná svatba na Lichnici (Vlastimil Vondruška)|foto: MOBA

RECENZE Kryštofa Špidly

Irena Dousková: Darda
Irena Dousková se ve své poslední próze nazvané Darda vrací k hrdince a vypravěčce Heleně Součkové – nejprve otylé naivní dívence z Hrdého Budžese, pak rebelující gymnazistce z knihy Oněgin byl Rusák. Tentokrát se setkáváme s matkou dvou dospívajících dětí, jež prožívá jednu životní ránu za druhou. A jak je u Douskové zvykem, i v názvu tohoto díla se skrývá dvojí význam – dardami nejsou jen ony pomyslné facky osudu, ale i jméno jejího manžela, jehož odchodem od rodiny příběh začíná.

Darda (Irena Dousková)|foto: Nakladatelství Druhé město

Silným prvkem próz Ireny Douskové ovšem nebývá fabule, ale způsob vyprávění. Helenka z Hrdého Budžese vnímá okolní svět, svět normalizovaného Československa a jeho postupný rozklad očima dítěte, a tomu je přizpůsobeno téměř vše – jazyk ve všech jeho rovinách, prožitek událostí, ale i jistá dětská deformace optiky vnímání. V konfrontaci se světem dospělého čtenáře tak vzniká komické napětí.

Též adolescentní vzdor studentky gymnázia může přinášet – a v případě románu Oněgin byl Rusák víceméně přináší, nevšední pohled na naši společnou minulosti. Nicméně role způsobu vyprávění už začíná být oslabena.

V Dardě však autorka skrze vypravěčku, obrazně řečeno, dobíhá samu sebe. Děj se odehrává v současnosti – někdy po posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Vypravěčka je tedy dospělá žena. Nutně pak mizí ono významové pnutí mezi nedospělým, ale ozvláštňujícím pohledem hlavní hrdinky a čtenářským očekáváním. Role nositele významu se proto přesouvá z onoho „jak je vyprávěno“ k tomu „co je vyprávěno“, tedy od způsobu vyprávění k fabuli.

Tady se ovšem odhalují autorčiny limity. Dokáže sice rozehrát přesvědčivé zápletky, ať už se jedná o rozchod s manželem, těžkou nemoc či odchod z divadla, chybí jí ovšem schopnost jejich přesvědčivého završení. Jako by se Irena Dousková potřebovala dostat z bodu A do bodu B a ohýbala si cestu, jak potřebuje, aniž by respektovala zásady věrohodnosti. Srdceryvná scéna konfliktu uvnitř divadla spojená s jakýmsi desaterem vyvěšeným na divadelní nástěnce, jež má zajistit vstup do českých médií, není z tohoto světa.

Podobně problematický je i ironický odstup od světa vyprávění, jenž spolehlivě fungoval v románu Oněgin byl Rusák. Nejde ani tak o ironii, jako o její typ. Jako by hrdinka předchozího románu za dvacet let vůbec nedospěla. Zůstává vlastně stejná, jakou jsme ji opustili. Nejistá, inteligentní, rebelující, navenek nad věcí, ale uvnitř zranitelná, naivní...

Její postoje a názory ovšem v konečném důsledku zůstávají postoji a názory adolescenta. Odsudky současného světa obsahují množství vnitřních rozporů, zůstávají na povrchu a často jen opakují dávno zažitá klišé (např. odsudek feministické autorky Gertrudy Macek, ve které snadno můžeme rozpoznat narážku na rakouskou nositelku Nobelovy ceny za literaturu Elfriedu Jelinekovou, o níž Helena Součková např. tvrdí: „To je ta rakouská levičácká hysterka. Členka komunistický strany a feministka toho nejnesnesitelnějšího, nejideologičtějšího ražení. Bojuje s kapitalismem a bílým mužem. Neváží si svobody, káča jedna. Já bych ji přála, žít pár let v těch našich někdejších socialistickejch sračkách. Oni by ji soudruzi vysvětlili, co smí psát a co ne.“ /s. 26/)

Hrdinčin pohled už nemá sílu ozvláštnění, ale stává se fádním. Typická sebeironie či cynismus spolehlivě fungují jen v některých okamžicích – např. v pasážích věnovaných vážné nemoci.

Výsledkem je místy zábavné ale nikterak objevné či originální dílo, jímž autorka neobohacuje, ale spíše zmnožuje svoji literární produkci.

SOUTĚŽ

Správná odpověď: Ludmila Vaňková
Výherci: H. Bolečková, D. Dočkálková, Zdeňka Králová, B. Peterková, V. Slavíková, M.Bečvářová
Nová hádanka: Autor humorných příběhů o partě vodáků, kteří se sejdou v jedné knize na řece, v druhé na horách a ve třetí opět na vodě, zemřel nečekaně v loňském roce při potápění na Seychelách a své letošní pětasedmdesátky se nedožil. Oslavil by ji v těchto dnech. Psal nejen knížky, které začínaly slovy Proč bychom, ale také příběhy z česko – německého pohraničí. Kdo to je?

Odpovědi na naši otázku a veškeré své dotazy či podněty k pořadu "Literární matiné" pište na adresu PhDr. Hana Soukupová, Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice, nebo na e-mail: Hana.Soukupova@cb.rozhlas.cz. Využít můžete i telefonní záznamník na čísle 386 797 277.