Všechno, co musíte vědět o pokrmu bohů – čokoládě

Oficiální název kakaovníku je Theobroma Cacao, tedy pokrm bohů. Takto jej pojmenoval známý švédský přírodovědec Carl von Linné v roce 1775.

Historie čokolády se počíná před více než třemi tisíci lety na jihu dnešního Mexika, kde indiáni kmene Olméků pěstovali v deštných pralesích kakaovníky.

Po zániku jejich říše ve 4. století našeho letopočtu se na tomto území usadili Mayové, kteří v jejich pěstění pokračovali, a máme nezvratné důkazy, že z kakaových bobů vařili hořký nápoj.

Od prvopočátku byly plody kakaovníku považovány za posvátné a nápoj z pražených a rozdrcených bobů doplněný kořením, nejčastěji čili papričkami, byl součástí mnohých rituálů i slavností. Pěstění kakaovníků se rozšířilo i do říše Inků, Aztéků a dalších území na severu jižní části Ameriky.

Ještě v 18. století se kakaem platilo

Kakaové boby byly velmi ceněné a byly používány jako platidlo. Dokonce ještě v 18. století se s nimi běžně platilo na tržištích ve střední a jižní Americe.

V roce 1502 při své čtvrté výpravě do nového světa byl Kryštof Kolumbus obdarován kakaovými boby, ale u španělského dvora jim nikdo nevěnoval příliš pozornost, neboť se podobali mandlím.

Až o dvacet let později, když dobyvatel Cortéz přivezl kakaové boby nalezené v pokladnicích Aztéků a hořký nápoj doplnil med a vanilka, přišli u španělského dvora čokoládě na chuť.

Její obliba se postupně šířila v nejvyšších vrstvách obyvatelstva do dalších zemí, ale stále se jednalo o horký, napěněný nápoj a nikoli čokoládu jak ji známe dnes.

Prášek z kakaových bobů – čokoláda v surovém stavu

Do počátku 19. stoletá byla čokoláda neznámá

Prakticky do počátku 19. století byla čokoláda běžným občanům neznámá. To se změnilo, až když technické vynálezy umožnily masovou výrobu.

Výrobu čokolády nejvíce ovlivnily tři vynálezy. Základ k tomu položil holandský lékárník Conrad van Houten, který jako první oddělil kakaové máslo z kakaové hmoty. To bylo v roce 1828. Stejnojmenná světoznámá firma měla již od roku 1820 výhradní právo na výrobu tzv. poder chocolade, pozdějšího kakaového prášku. Díky van Houtenově vynálezu se od té doby mohla čokoláda vyrábět i v pevné formě.

V roce 1875 vyvinul Švýcar Daniel Peter první mléčnou čokoládu, čímž dal základ proslulé švýcarské čokoládě. Do čokolády použil sušené mléko, které vynalezl další Švýcar Henry Nestlé.

První čokoláda, která se rozpouštěla na jazyku

A do třetice rovněž Švýcar Rodolphe Lindt vyrobil v roce 1879 první čokoládu, která se rozpouštěla na jazyku, tzv. fondant Schokolade. Způsob zpracování kakaové hmoty nazval konšování a příslušný přístroj konše čili mušle.

Ochutnávka čokolády

Švýcaři se zasloužili i o vynález oříškové čokolády a plněné čokolády. Slavná čokoláda Milka byla poprvé uvedena na trh firmou Suchard v roce 1901 a další specialita Toblerone v roce 1908.

Převahu Švýcarů v čokoládových vynálezech porušil pouze Belgičan Jean Neuhaus, který v roce 1912 vyrobil první čokoládový bonbon – pralines. Těmito vynálezy byl dán základ strojové výrobě čokolády a také se čokoláda zpřístupnila nejširším vrstvám obyvatelstva.

Již koncem 19. století ztrácely na významu světové kakaové velmoci Španělsko a Itálie a nastává rozmach Švýcarska a Německa a dalších evropských států. Rozvíjí se tovární způsob výroby, vymýšlí se efektivní postupy a nové marketingové strategie prodeje.

K rozšíření čokolády přispěla překvapivě i první světová válka, kdy byla čokoláda dodávána vojákům, totéž se opakovalo i ve druhé světové válce a toto vše mělo za následek, že skutečně masová spotřeba čokolády ve světě začala až po těchto dvou světových válkách.

Sušení kakaových bobů v Ghaně

Výroba kakaa

Kakaové boby se čistí a poté pražípodobně jako káva. Rozdrcené se válcují a čistí od slupek a nakonec lisují při teplotě 80–90 stupňů. Odděluje se kakaové máslo, tedy tuková složka bobů, vznikne čokoládový koláč, v podstatě kakaový prášek.

Největším zpracovatelem kakaových bobů je severní Amerika, následuje Nizozemí a Německo.

Největším pěstitelem je Pobřeží slonoviny (43 % celosvětové sklizně), následují Ghana a Indonésie. Čtvrté a páté místo zaujímají Nigérie a Brazílie.

Nejvíce mlasají Švýcaři

Nejvíce čokolády na obyvatele se spotřebuje ve Svýcarku – téměř 11 za rok, následuje Německo s téměř 10 kilogramy a o pár dekagramů méně snědí Belgičané. U nás je roční spotřeba čokolády asi 4 kilogramy na každého obyvatele.

autor: Petr Stupka