Vrchol Popovy skály v Lužických horách museli turisté podezdít. Výhled z ní za to stojí

Na Popovu skálu se můžete vydat z Císařského údolí nebo z Dolního sedla. Každopádně to bude do kopce a posledních pár metrů na vyhlídku po železných schodech.

Historie vyhlídky Popova skála sahá do začátku 20. století. Místo si oblíbil podnikatel Hugo Lubisch z nedalekého Lückendorfu, který chtěl pod vrcholem postavit chatku a vrchol zpřístupnit železným schodištěm. Náhle však zemřel. Vdova ale chatku postavit nechala a o schodiště se postarali členové Horského spolku z Lückendorfu, kteří v roce 1907 vrchol zpřístupnili železnými žebříky se zábradlím.

„V roce 1933 to vypadalo, že se celá horní část Popovy skály zřítí. Tehdejší turisté ji proto podezdili žulovými kameny. Dodnes její záchranu připomíná letopočet vytesaný na jednom z kamenů,“ říká cestovatel a vlastivědný badatel Marek Řeháček. Zatímco původ vyhlídky je jasný, její název nikoliv. A to ani ten současný český, ani původní německý Pfaffstein.

Vrcholu Popovy skály hrozilo zřícení. Turisté ho proto v roce 1933 podezdili|foto:Jaroslav Hoření, Český rozhlas

Název podle pískání

„Tak ten název Popova skála opravdu nepřipomíná ve svém původním významu nějaké východní popy nebo jiné duchovní. Je to více méně špatný český překlad německého Pfaffstein, což byl název, který vycházel ze staré legendy, která se o tomto kameni vyprávěla. Že prý tu žil jakýsi skřítek. A ten měl svým zapískáním, německy pfiffen, varovat pašeráky a také dělníky v blízkých pískovcových lomech před blížícím se nebezpečím,“ vysvětluje Marek Řeháček.

Další teorie vychází z toho, že skála, zejména její horní část, připomíná jakousi kazatelnu a pod ní mělo být dávné obětiště. Spíš by se ale jednalo o pohanské duchovní než o východní popy. Popova skála, která se tyčí do výšky 565 metrů nad mořem a zdálky trochu připomíná hradní zříceninu, by se ale klidně mohla jmenovat i Větrná hůrka. Právě vítr tam totiž způsobuje zmiňované pískání.

Pod vrcholkem Popovy skály mělo být obětiště|foto:Jaroslav Hoření, Český rozhlas

K návštěvě Popovy skály láká úžasný kruhový výhled do tří zemí. Saska, Polska a samozřejmě Čech. „Obzor na východě rámuje hora Smrk a hřebeny Jizerský hor. Tady vidíme Ještědské hory, pod námi je vidět hluboké údolí Krásného dolu, ale také údolí Bílého potoka. A nad ním se už zase zvedají kopce, osamělé vyvřeliny Lužický hor jako Ralsko, známý Tlustec, Luž a Hvozd, tedy král a královna Lužický hor. A tamhle je charakteristický kuželovitý Klíč. A ten před námi, ten velký, to je Jezevčí vrch, který patří k nejmohutnějším kopcům v Lužických horách,“ dodává Marek Řeháček.