Vrátit na louky vzácný hořeček mnohotvarý se snaží ochranáři a zemědělci v Pošumaví

Vrátit hořeček na louky se pokoušejí jihočeští zemědělci společně s ochranáři například nedaleko Čkyně na Prachaticku. „Tady na louce projíždí nosič nářadí s kartáčovým nástavcem a vyčesává stařinu a mech,“ ukazuje Jakub Hromas z Českého svazu ochránců přírody Šumava.

Louka se podle něj musí učesat, aby se hořečku dařilo. „Tímto způsobem šetrně narušíme půdní povrch, aby následující rok lépe vzcházela semena, která to lehké narušování potřebují k životu,“ vysvětluje.

Lokalit, kde se tento druh hořečku vyskytuje, je v republice celkem sedmdesát. Na Šumavě a v Pošumaví se jich nachází nejvíc. „Je to z toho důvodu, že většinou hořečky zůstaly na malých loukách, které nebyly z tehdejšího pohledu zajímavé, aby se zcelily do nějakých velkých bloků. Zároveň rostliny zůstaly na loukách, které sloužily jako záhumenky,“ dodává Jakub Hromas.

Čtěte také

Motýlů dramaticky ubývá, protože krajina dnes není pestrá, říká entomolog

Aby z těchto lokalit hořeček nevymizel, musí se o louky dobře pečovat. Péče nespočívá jen v pravidelném česání. „Pozemek můžeme kosit jen brzy zjara, obvykle do konce května, potom lokalitu necháme být, rostlina vykvete, uschne a potom můžeme kosit znovu až po uzrání semínek, což je v druhé polovině října až listopadu,“ popisuje Jakub Hromas.

Na další lokalitě, kde hořečku daří, hospodaří chovatel skotu z Horosedel na Prachaticku Jiří Mikeš. „Přepásáme celou lokalitu dobytkem a vyhrabáváme vždycky na jaře a na podzim starou trávu. Museli jsme práci přizpůsobit tomu, aby mohlo dojít každý rok k vysemenění hořečku. Znamená to, že sklidíme přibližně polovinu sena, než bychom mohli, ale když přijdeme na louku a vidíme rozkvetlý hořeček, tak je to pro nás vždycky odměna,“ komentuje.

Projekt Jihočeského kraje na záchranu hořečku potrvá až do roku 2024. Odborníci se pokusí najít způsob, jak tuto kriticky ohroženou rostlinu na daných lokalitách co nejdéle udržet a rozmnožit.