Vlků je na Šumavě víc než sklářů

První sklárna ve Stachách, totiž v místech, kde se to dnes Stachy nazývá, byla údajně postavena kolem roku 1560 jakýmsi Eustachem – kterému se domácky říkalo Stach. Od toho Stachy. A od něho i sklářská tradice, která se v šumavské obci a okolí držela dlouhá staletí (zdroj: Jan Voldřich, Příběhy ze šumavských chalup. Kopp, 2022).

A když už hrozilo, že sejde na úbytě, „vstali noví bojovníci" Jiří a Petra Kozlovi. Do Stach se přistěhovali a slávu starého řemesla tu šíří dál slovy i skutky.

Český křišťál - marketingový název

„Nejsem tolik na historii, já jsem spíš přes práci. Ale o rozvoj sklářství u nás se zasloužil hlavně Karel IV.,“ uvádí Jiří Kozel s tím, že vzorem nám v té době byly zejména Francie, Itálie a Německo. V Čechách jsme měli ale i své vlastní receptury. V Michlově Huti (leží u Lipky a je součástí Vimperka) prý vymyslel v 17. století Michael Müller český křišťál. O něm sklářský mistr Jiří Kozel tvrdí, že dnes už v pravé podobě neexistuje. „Je to spíš marketingový název, originální receptura se ztratila snad někde na Slovensku.“

Výroba skla je starší než výroba železa

Samotné sklo má ale mnohem starší historii. „Výroba skla je starší než výroba železa, je tady už 5 tisíc let. Je to jedna z nejdéle trvajících lidských činností,“ zdůrazňuje Jiří Kozel. Znamená to, že už v pravěku si někdo všiml, že rozpálením písku může získat užitečnou a navíc krásnou hmotu. „Je to opravdu jen rozpálený písek, ke kterému se něco přidá. Dnes jsou to moderní suroviny, dříve to byly lokální zdroje. První sklo prý bylo písek a popel. Říkalo se tomu popelné sklo,“ popisuje šumavský sklář.

Popel podle něho obsahoval složky, které pomáhaly roztavit základní součást písku, tedy křemík. „Ten má teplotu tavení kolem dvou tisíc stupňů, což je opravdu hodně. Přidáním dalších složek lze tavnou teplotu podstatně snížit,“ uvádí Jiří Kozel. Například dodnes vyráběný a využívaný potaš stáhne potřebnou teplotu na polovinu a to je podle skláře velká úspora. „Potaš se v lesních hutích získával pomalým pálením dřeva a následným louhováním, cezením a odpařováním popele,“ dodává sklář, který dnes už využívá moderní směsi.

Drahá energie

Sklářskou tradici na jihočeské Šumavě už ale udržuje jen on a jeho žena: „Já vždycky říkám, že vlků je na Šumavě víc než sklářů. Mívali jsme v jižních Čechách ještě jednoho kolegu, ale o toho jsme na podzim přišli, položil to spolu se zdražením energií. A teď si užívá zaslouženého důchodu.“

Manželé Kozlovi mají ještě do důchodu daleko. Pomalu už se ale poohlížejí po nástupcích. Jeden se rýsuje mezi jejich syny, jak ale sami říkají, sklářského učně by dokázali zaměstnat už dnes. Práce na skleničkách, vázách, dárkových předmětech nebo sklu na zakázku mají dost. A návštěvníků ještě víc.

Jejich sklářskou Huť J & P najdete kousek za známým houbovým náměstím ve Stachách a otevřena je kromě pondělka denně. Svůj skleněný výrobek si tam můžete dokonce sami vyfouknout. Víc si poslechněte zde…