Vlčí jáma. Příběh o zvláštním trojúhelníku, který tvoří kultivovaný muž, jeho majetnická manželka a mladá schovanka

25. únor 2022

Devatenáctiletá Jana osiří a po skončení první světové války přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře a venkovského starosty Roberta Rýdla. Ten žije s o dost starší, nevzdělanou ženou Klárou, která na něm visí sobeckou a nepřirozenou láskou.

Jana je za svůj nový domov vděčná, ale příliš šťastná se v něm necítí. Kultivovaný otčím Robert se pro ni stává něčím víc. Stejně jako ona pro něj. Zároveň nechce ublížit Kláře, která je sice přízemní, ale zároveň má fyzické i psychické potíže.

Čte: Zora Rozsypalová
Napsala: Jarmila Glazarová
Pořad připravila: Jana Štěpánková
Redaktor: Zdeněk Milt
Mistr zvuku: Marie Boštíková
Natočeno: v roce 1969

„Vždyť Janě je devatenáct roků, prožila tak mnoho zlého a celá je jedinou, velikou, nikdy nevyplněnou touhou po něžnosti. Uhaduje a cítí, jak osudně zasáhla do života otčímova, jak nechtíc a nevědouc otřásla jeho základy a osvobodila proudy ponorných řek. Že na ni myslí s láskou a touhou. Že by chtěl na kusy rozbít ten starý život a začínat znovu, milovat, vzývat, v bezmezné něžnosti hýčkat a chránit ten starý sen, který přichází pozdě, ale přichází přec, závratný a nádherný.“

Román Jarmily Glazarové Vlčí jáma o nerovném manželství a trýznivém soužití v jednom zvláštním trojúhelníku vyšel poprvé v roce 1938.

V roce 1957 vznikl stejnojmenný černobílý film režiséra Jiřího Weisse, v hlavních rolích s Jiřinou Šejbalovou, Miroslavem Doležalem a mladičkou Janou Brejchovou v roli schovanky Jany. Rozhlasová devítidílná četba na pokračování byla natočena v ostravském studiu v roce 1969.

Jarmila Glazarová

Svoji první knihu Roky v kruhu vydala v roce 1936. Původně nechtěla psát román, neměla ctižádost stát se spisovatelkou, chtěla se především vypsat z náhlé ztráty svého muže lékaře, s nímž prožila dvanáct šťastných let.

Beletrizovaná autobiografie měla úspěch, spisovatelka za ni například získala Baťovu literární cenu, kterou obdržel třeba i Karel Poláček za svoje Okresní město. Autorka uspěla i v soutěži Družstevní práce a v soutěži Evropského literárního klubu.

Jarmila Glazarová u rozhlasového mikrofonu (1941)

O několik desítek let později ke svým literárním začátkům poznamenala: „Nikdy mi během manželství nepřišlo na mysl, že bych mohla psát. Ale byla jsem vždy veliký a pozorný čtenář, zejména čtenář poezie. Můj slovník byl vždycky bohatší, než bylo pravidlem u paní v domácnosti.“

Nakonec se Jarmila Glazarová stala spisovatelkou z povolání. V roce 1938 vychází Vlčí jáma, o rok později zřejmě její nejznámější a nejoceňovanější román Advent, baladický příběh o matce, která v předvánočním čase hledá svého ztraceného syna a pak se pomstí těm, kteří jí a jejímu dítěti ublížili. Příběh se odehrává v Beskydech, kde autorka kvůli jeho autentičnosti nějaký čas žila. Román Vlčí jáma i Advent byly také zfilmovány, první v roce 1957, druhý už v roce 1956, a i více než sedmdesát let po jejich prvním vydání podle nich vznikla divadelní představení.

Po roce 1945 se Jarmila Glazarová věnovala především publicistice a také se angažovala v politice. Působila jako kulturní atašé na československém velvyslanectví v Moskvě. V roce 1954 byla zvolena za Komunistickou stranu Československa do Národního shromáždění ČSR, zasedala tam do roku 1956. Na přelomu 40. a 50. let se coby uznávaná spisovatelka a publicistka zapojila do kampaní obhajujících stalinistické soudní procesy. Později v roce 1968 vyjádřila nad svou dřívější angažovaností lítost.

Jarmila Glazarová zemřela před 45 lety – 20. února 1977 v Praze. Pochována je ve svém rodišti v Malé Skále u Turnova.

Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?