Vlčí jáma. Příběh o zvláštním trojúhelníku, který tvoří kultivovaný muž, jeho majetnická manželka a mladá schovanka

Jana je za svůj nový domov vděčná, ale příliš šťastná se v něm necítí. Kultivovaný otčím Robert se pro ni stává něčím víc. Stejně jako ona pro něj. Zároveň nechce ublížit Kláře, která je sice přízemní, ale zároveň má fyzické i psychické potíže.

„Vždyť Janě je devatenáct roků, prožila tak mnoho zlého a celá je jedinou, velikou, nikdy nevyplněnou touhou po něžnosti. Uhaduje a cítí, jak osudně zasáhla do života otčímova, jak nechtíc a nevědouc otřásla jeho základy a osvobodila proudy ponorných řek. Že na ni myslí s láskou a touhou. Že by chtěl na kusy rozbít ten starý život a začínat znovu, milovat, vzývat, v bezmezné něžnosti hýčkat a chránit ten starý sen, který přichází pozdě, ale přichází přec, závratný a nádherný.“

Román Jarmily Glazarové Vlčí jáma o nerovném manželství a trýznivém soužití v jednom zvláštním trojúhelníku vyšel poprvé v roce 1938.

V roce 1957 vznikl stejnojmenný černobílý film režiséra Jiřího Weisse, v hlavních rolích s Jiřinou Šejbalovou, Miroslavem Doležalem a mladičkou Janou Brejchovou v roli schovanky Jany. Rozhlasová devítidílná četba na pokračování byla natočena v ostravském studiu v roce 1969.

Jarmila Glazarová

Svoji první knihu Roky v kruhu vydala v roce 1936. Původně nechtěla psát román, neměla ctižádost stát se spisovatelkou, chtěla se především vypsat z náhlé ztráty svého muže lékaře, s nímž prožila dvanáct šťastných let.

Beletrizovaná autobiografie měla úspěch, spisovatelka za ni například získala Baťovu literární cenu, kterou obdržel třeba i Karel Poláček za svoje Okresní město. Autorka uspěla i v soutěži Družstevní práce a v soutěži Evropského literárního klubu.

Jarmila Glazarová u rozhlasového mikrofonu (1941)|foto:autor neznámý, Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

O několik desítek let později ke svým literárním začátkům poznamenala: „Nikdy mi během manželství nepřišlo na mysl, že bych mohla psát. Ale byla jsem vždy veliký a pozorný čtenář, zejména čtenář poezie. Můj slovník byl vždycky bohatší, než bylo pravidlem u paní v domácnosti.“

Nakonec se Jarmila Glazarová stala spisovatelkou z povolání. V roce 1938 vychází Vlčí jáma, o rok později zřejmě její nejznámější a nejoceňovanější román Advent, baladický příběh o matce, která v předvánočním čase hledá svého ztraceného syna a pak se pomstí těm, kteří jí a jejímu dítěti ublížili. Příběh se odehrává v Beskydech, kde autorka kvůli jeho autentičnosti nějaký čas žila. Román Vlčí jáma i Advent byly také zfilmovány, první v roce 1957, druhý už v roce 1956, a i více než sedmdesát let po jejich prvním vydání podle nich vznikla divadelní představení.

Po roce 1945 se Jarmila Glazarová věnovala především publicistice a také se angažovala v politice. Působila jako kulturní atašé na československém velvyslanectví v Moskvě. V roce 1954 byla zvolena za Komunistickou stranu Československa do Národního shromáždění ČSR, zasedala tam do roku 1956. Na přelomu 40. a 50. let se coby uznávaná spisovatelka a publicistka zapojila do kampaní obhajujících stalinistické soudní procesy. Později v roce 1968 vyjádřila nad svou dřívější angažovaností lítost.

Jarmila Glazarová zemřela před 45 lety – 20. února 1977 v Praze. Pochována je ve svém rodišti v Malé Skále u Turnova.