Vítěz Závodu míru Jaroslav Bílek dnes pracuje jako obchodní ředitel, na kole ale pořád jezdí

Mezi jeho největší úspěchy v zahraničí patří druhé místo v klasifikaci závodu Kolem Japonska, třetí příčka na australské Herald Sun Tour nebo cena pro nejlepšího vrchaře závodu Kolem Dolního Saska.

Do srdcí českých fanoušků se Jaroslav Bílek vepsal v roce 1993, kdy vyhrál celkové pořadí Závodu míru. „V tu dobu byl závod velkou událostí, spousta lidí o tom dodnes mluví, ale já jsem tomu nikdy nepřikládal velkou váhu. Víc si cením toho, že jsem dokázal ve třech letech 1993, 1994 a 1996 na Závodech míru vyhrát vrchaře,“ komentuje.

Jaroslav Bílek se narodil ve Vimperku, kde prožil i dětství. Šumava pochopitelně nemá o kopce nouzi,  možná i proto patřil později mezi nejlepší české vrchaře. „Dneska na to nevypadám, ale byl jsem spíš vrchař než tempař nebo sprinter,“ potvrzuje s úsměvem.

Čtěte také

Je mu 87 let a stále závodí v triatlonu. Sportovat chce minimálně do devadesátky

Sprint ale připomíná jeho současné pracovní nasazení, často má povinnosti v nejrůznějších světových destinacích. „První myšlenky se ubíraly cestou zůstat nějak spojený se sportem, ale postupně se mi to vykrystalizovalo přes působení v rodinné firmě až k tomu, že posledních patnáct let pracuji pro nadnárodní německou společnost v plastikářském průmyslu. Jako obchodní ředitel mám na starosti střední a východní Evropu,“ prozrazuje.

Častěji než kolo tedy používá jako dopravní prostředek letadlo. Přesto se nechal v práci kolegy vyhecovat, ne sice na závod na kole, ale po svých. „Pořád to trochu ve mně je, snažím se hýbat na kole, běžky a sjezdovky do toho také patří, pokud je sníh. Slíbil jsem, že se zúčastním velkého běhu v Německu, trénoval jsem jen asi měsíc a i tak jsem většinu svých kolegů porazil, takže pořád to sportovní srdce tam je a asi i něco ve svalech,“ vypráví.

V jeho stopách pokračují synové. Starší hrál basketbal, mladší patří k nadějím fotbalového českobudějovického Dynama. A přestože úspěšného reprezentačního cyklistu kopání do míče nikdy moc nebavilo, teď pohled na fotbal změnil. „Začalo mě bavit se na to koukat. Jsem samozřejmě rád, že to dělá, ale nenutím ho k ničemu,“ říká vítěz Závodu míru z roku 1993 Jaroslav Bílek, který zanedlouho oslaví padesátiny.