Větrný mlýn v Třebíči mlel tříslo potřebné k činění kůží. Později v něm bydleli sociálně slabí
V Třebíči na Vysočině se po rekonstrukci opět roztočily lopatky historického větrného mlýna na tříslo. Kůru k činění kůží už sice dnes nemele, ale je z něj muzeum, ve kterém se návštěvník dozví zajímavosti z koželužského řemesla, a nahlédne do míst, kde bydleli sociálně slabí občané ještě v 70. letech minulého století.
Třebíč byla ještě poměrně nedávno důležitým centrem obuvnictví. Potřebnou kůži obstarávaly koželužny, které k činění kůží potřebovaly tříslo. To je v podstatě na jemný prášek rozemletá kůra, nejčastěji dubová. „A dále kůra smrková, protože tady bylo hodně smrkových lesů,“ dodává průvodce mlýnem Tomáš Střelec.
Tříslo obvykle mlely mlýny, které zároveň mlely i obilí. Třebíčský větrný mlýn je unikátní tím, že byl postaven jako jediný v Čechách jen pro účely mletí třísla. Postaven byl v polovině 19. století a fungoval asi padesát let. Do doby, než přišla průmyslová revoluce s parními stroji.
V roce 1929 mlýn odkoupila obec a zřídila v něm bydlení pro sociálně slabé. „Co patro, to jeden byt,“ říká průvodce s tím, že v největším z bytů bydlela i šestičlenná rodina. Je třeba také říct, že mlýn má kruhový půdorys. Kruhové tedy byly i byty. V nejnižším podlaží mlýna, do kterého se vstupuje zvláštními dveřmi zvenku, bylo sociální zázemí s latrínami.
„Poslední osoba, která tady bydlela, byl Ferdinand Ondráček,“ dodává Tomáš Střelec. Rodina Ondráčkova se starala o úklid města a ve mlýně bydlela až do roku 1977. Místnost, kde Ondráčkovi žili, je dnes zařízená tak, aby si návštěvníci mohli jejich život představit. Na židli dokonce sedí dřevěná figurína Ferdinanda Ondráčka, kterého mnozí místní ještě pamatují.
Lopatky mlýna se roztáčejí každou první neděli v měsíci vždy od 14:00 do 14:30 hodin. Letos také v Třebíči probíhá akce Za větrník na větrník. Ten, kdo si ve vybraných cukrárnách koupí zákusek větrník s vlaječkou, má vstup do větrného mlýna zdarma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.