Vést svou kroniku měly všechny obce od roku 1836. Zdaleka ne každá však nařízení poslechla
První legislativní předpis týkající se vedení obecních kronik vznikl už v roce 1835. Jednalo se o guberniální nařízení s platností od 1. ledna 1836, které přikazovalo všem farním i světským obcím v Českém království založit a vést pamětní knihu, a to v německém, nebo latinském jazyce.
Tvůrci nařízení se inspirovali v sousedním Bavorsku a také v litoměřické diecézi, kde podobné předpisy platily už dříve.
Zdaleka ne všechny obce však na nový předpis reagovaly. Z jihočeského prostoru víme o necelé dvacítce obcí, kde se tehdy kroniky začaly psát v důsledku zmíněného nařízení.
Jedná se například o kroniky měst Jindřichův Hradec a Týn nad Vltavou nebo o kroniky z menších míst jako Benešov nad Černou, Lhenice, Stráž nad Nežárkou a Velešín. Najdeme však mezi nimi i kroniky z těch nejmenších obcí, jak svědčí případy z Nestanic na Strakonicku nebo Rojšína na Českokrumlovsku.
Mnohem větší dopad na zakládání kronik měl potom až republikový zákon z roku 1920.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Jiří Cukr.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
