Vesnici Čenkov na Táborsku velmi zasáhla třicetiletá válka, po bitvě tu zůstaly vypálené grunty

Další zprávy o Čenkově podává výběrčí rejstřík příběnického panství z roku 1433. „Ten uvádí ve vsi celkem 28 hospodářů. Byli to Pšenička, Draščata, Štěpán, Franěk, Trojan, Přibík, Šebek, Mach a další. Z rejstříku známe i jméno čenkovského rychtáře. V té době jím byl Jan Kuštos, který měl zároveň největší hospodářství ve vsi a držel jeden a půl lánu pozemků,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Představu o Čenkovu v 17. století si můžeme udělat díky berní rule kraje Bechyňského z let 1653 až 1654. „Rula nám podává obraz, jak strašně třicetiletá válka zničila tuto ves. Zatímco v 15. století tam bylo 28 statků, roku 1653 zde hospodařilo jen sedm sedláků,“ zmiňuje Alois Sassmann.

„Byli to Jan Kotrba na čísle popisném pět, Jan Matějíček na jedničce, Tomáš Blažek na devatenáctce, Václav Zíka na osmnáctce, Jan Kos na třináctce, Pavel Zdeněk na desítce a Jan Kříž na čísle popisném sedm,“ vyjmenovává.

Ostatní sedláci měli podle berní ruly grunty pusté, pole a lesy zarostlé. „Podle zápisu byli po bitvě vypáleni a dosud nemohou svoje stavení náležitě vystavět. Bohužel se neuvádí, která strašná bitva se v Čenkově, nebo okolí udála, že dokonce ještě desítky let po třicetileté válce sedláci nebyli schopni své grunty znovu postavit,“ dodává genealog.

Teprve gruntovní kniha pro ves Čenkov založená roku 1715 popisuje, jak se usedlosti pomalu začínají obnovovat.

Typickým a častým příjmením v Čenkově je Hašpl. „Žije tu osm rodin Hašplů a přitom ještě roku 1715 tam toto příjmení vůbec nebylo. Stará kronika třeba uvádí, že Zdeněk z čísla deset odešel na jiné panství a vrchnost místo něj dosadila Hašpla. Nebo z čísla osmnáct odešel Zíka na robotu a vrchnost želečská dosadila Hašpla z Plané nad Lužnicí. Takže to byl asi vrchnosti loajální a pracovitý rod,“ uvažuje Alois Sassmann.