Ves Kvítkovice se dlouhá léta dělila na klášterní a knížecí část. Spory mezi nimi byly časté

Nejstarší zprávu o kvítkovických rodinách podává urbář fary v Dubném, kam Kvítkovice vždy náležely. „Soupis pochází z doby kolem roku 1595 a uvádí sedláky jménem Brázda, Bicek, Novák, Pečítka, Ambrož, Zeman, Papáček, Švec, Tomeš, Jílek nebo Veselý,“ vyjmenovává Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Od roku 1523 do roku 1848, tedy 325 let, byly Kvítkovice rozděleny na dvě části. Jedna patřila cisterciákům ve Vyšším Brodě a říkalo se jí klášterní. Druhá byla knížecí a patřila nejprve Eggenbergům a později Schwarzenbergům.

Čtěte také

Sedláci Tupý, Bochníček či Bradka hospodařili ve Dřítni na Českobudějovicku, prozrazuje urbář ze 17. století

„Mezi oběma částmi byly pořád nějaké spory, ať už o lesy nebo třeba pivo. Dochovaly se dokonce zápisy z roku 1688, kdy se tyto dvě vrchnosti dohadovaly o pastviny na Vráži. Knížecí sedláci se s klášterními sedláky přeli také o velký Kvítkovický rybník,“ uvádí genealog.

Další hádka byla zaznamenána už roku 1691, tentokrát o obecní pozemky. „Aby se knížecí a klášterní v Kvítkovicích už dál nehádali, byly obecní pozemky rozděleny. Stanovilo se, kolik loktů obecní půdy komu patří, všechno bylo sepsáno a všech deset sedláků se pod dohodu vlastnoručně podepsalo. Listina je dochována ve vyšebrodském archivu,“ vypráví Alois Sassmann.

Největším sedlákem v Kvítkovicích v polovině 17. století byl podle něj Řehoř Jílek z usedlosti číslo popisné 17 na klášterní části vesnice. K jeho statku patřilo 60 strychů, tedy asi 17 hektarů polí. „Druhým největším byl Vavřinec Zeman, který obhospodařoval 45 strychů, asi 13 hektarů polí. A na knížecí části byli čtyři menší sedláci, každý z nich měl dvacet strychů a jmenovali se Tomáš Lazar, Matěj Novák, Martin Pečítka a Jiří Kovář,“ doplňuje.